Mnohem více však publicisty zajímá otázka, zda masový vrah Hitler ve filmu nepůsobí až příliš lidsky, zda dokonce nevzbuzuje soucit.
Je možné ztvárňovat muže, který poslal na smrt miliony lidí, jako unaveného, nemocného člověka, který je galantní k ženám natolik, že neumí dát výpověď své kuchařce? Který se mocně směje, zároveň je však stravován myšlenkami na smrt?
Režisér Oliver Hirschbiegel na tiskové konferenci tvrdil, že k tématu neexistuje podobný film a že vstoupil na neznámou půdu. Média však jeho slova korigovala.
Připomněla, že už v roce 1955 vznikl film G. W. Pabsta Der letzte Akt o posledních deseti Hitlerových dnech, stejné období zachycuje i italsko-britský snímek z roku 1973 s Alekem Guinessem či The Bunker z roku 1981 s Anthonym Hopkinsem.
Působivým filmovým Hitlerem, který podle prvních ohlasů dodává vůdci věrohodnost až mrazivou, je švýcarský herec Bruno Ganz. Paradoxně proslul i jako anděl Damiel zWendersova filmu Nebe nad Berlínem. Podplukovníka SS Stehra ztvárnila mladá hvězda Daniel Brühl, který zazářil jako Alex ve filmu Good Bye Lenin!
Producentem a současně scenáristou snímku je Bernd Eichinger, který se v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung přiznal k posedlosti teroristickými systémy a diktaturami: knihy na toto téma vyhledává od svých dvaceti let.
Další motivací k filmu byla touha "vyprávět náš vlastní příběh zevnitř". Ve svém scénáři čerpal ze stejnojmenného bestselleru historika Joachima Festa a ze vzpomínek Hitlerovy nejmladší osobní sekretářky Traudl Jungeové.
Té Hitler nadiktoval svou politickou i soukromou závěť a z jejího pohledu je film vyprávěn. Paměti Jungeové vydalo loni česky pod názvem Do posledního okamžiku nakladatelství Ikar.
"Pro mě to je skutečně dvanáct dní, od 20. dubna do 2. května, které se kryjí s dvanácti lety režimu 1933-1945. Našel jsem dramaturgický most, jak v tomto období znovu ukázat mechanismy, strukturu, myšlení, víru a ono základní neodporování," říká Eichinger.
Zajímalo ho, proč i na samém konci stárnoucí vůdce, navíc trpící Parkinsonovou chorobou, budil u svých podřízených obrovský respekt. Jak však Eichinger podotýká, nevnucuje divákům žádné odpovědi. "Myslím, že pokud má film cenu, tak v tom, že nenabízí žádné hodnocení." Přesto ho před filmem jeho známí varovali.
"Hodně, hodně lidí mi říkalo: Ten film nesmíš dělat. Ukamenují tě!"
S pochybnostmi reagoval deník Tagesspiegel, který si položil otázku, nakolik je film za čtrnáct milionů eur a tolik let po konci války vůbec nutný. "Nebezpečná situace. Skutečně budí tento Hitler, který je tak milý ke svému ženskému personálu a zároveň spaluje celý národ, neustálý soucit," píše list a upozorňuje, že "nepominutelná pečeť Hitlerovy doby, tedy vražda Židů" je ve filmu pojmenována jen ve dvou řádcích v závěrečných titulcích.
"Pokora, zvláštní slovo. Občas zaznívá z publika, jako by projekt měl být svého druhu bohoslužbou. Za národ - nebo za ty v bunkru, kteří nepoznali své zaslepení?" ptá se list.
Už před dvěma lety vzbudil kontroverze film Max Menna Meyjese, který líčí vztah obchodníka s uměním Maxe Rothmana a jeho mladého studenta Adolfa Hitlera. Evokuje otázku, zda by se Hitler stal strůjcem vyhlazování Židů, kdyby se prosadil jako umělec.
Představitelé americké židovské obce film nejdříve odsoudili kvůli údajnému humanizování Hitlera, po jeho zhlédnutí se však tvůrcům omluvili. O projekt se zajímala i společnost Stevena Spielberga.
Ten však Meyjesovi řekl, že se nemůže angažovat ve filmu, jenž by mohl potupit ty, kteří přežili holocaust. Nicméně scénář označil za excelentní a povzbuzoval režiséra k jeho natočení.
