Zuzanu Mináčovou (vlevo) v hraných dotáčkách filmu Mateje Mináče Očima...

Zuzanu Mináčovou (vlevo) v hraných dotáčkách filmu Mateje Mináče Očima fotografky ztělesnila Julie Ondráčková. | foto: 50. MFF Karlovy Vary 2015

Matka dlouho tajila, kdo jí zachránil život, líčí režisér Matej Mináč

  • 2
Pod názvem Očima fotografky natočil Matej Mináč osud své vlastní matky Zuzany Mináčové. Příběh, který sám neznal, míří do kin.

Matej Mináč

Filmař hledá velký příběh a často ho nevidí, i když ho má přímo pod nosem. Tak shrnul Matej Mináč zrod svého dokumentu o vlastní matce, fotografce Zuzaně Mináčové.

„Střípky z rodinné židovské historie jsem z ní musel páčit, už když jsem točil svou prvotinu podle scénáře Jiřího Hubače Všichni moji blízcí. Ale příběh své velké dětské lásky, která jí za války zachránila život, mi maminka prozradila teprve před dvěma lety,“ říká režisér.

Ve filmu je vidět, jak se natáčení brání, čím jste ji přesvědčil?
Mé mamince přezdívají živel, tornádo. Je neovladatelná. Ale já měl tvrdou školu z natáčení s Nicholasem Wintonem, která mě naučila nekonečné trpělivosti. Byl jsem dokonale připravený, jako když Zátopek vyměnil bagančata za tretry a při závodu se v nich vznášel.

Co vás vedlo k propojení osudu maminky a Wintonovy trilogie?
Winton zachránil 700 židovských dětí. Bohužel většina jich zahynula v plynových komorách, pokud je nespasil nějaký zázrak. V případě mé matky byla tím zázrakem láska. Fascinovalo mě sledovat, jak se musela vyrovnat s fašismem, komunismem, nezbláznit se ze vzpomínek na holokaust a navíc něco hodnotného vytvořit.

Zuzana Mináčová

Existuje něco, o čem mluvit nechtěla či co vám zakázala točit?
Velkou výhodou bylo, že maminka celý život pracovala u filmu. Proto chápe, že u takového dokumentu se nesmí nic schovávat, diváci by na to brzy přišli. Důležitá byla její upřímnost, schopnost říci na sebe i nepříjemné věci. Třebaže to pro ni nebylo lehké, jako profesionál to vždy splnila, a byť se někdy zlobila, nakonec vždy vítězil zdravý rozum.

Měla maminka spíše roli „spolurežiséra“, nebo „cenzora“?
Billy Wilder po natáčení filmu Někdo to rád horké prohlásil, že kdyby měl točit s Marilyn Monroe znovu, spáchá raději sebevraždu. Já si taky zažil těžké chvíle. Rozhovory s maminkou se zdály nekonečné, v půli natáčení se rozhodla, že končí, že už to stačí, mám prý materiálu dost, nějak to sestříhám. Právě tady pomohla škola trpělivosti. Ale na cenzora si matka rozhodně nehrála, věděla, že to by špatně dopadlo.

Podílela se vaše matka na výběru herců, kteří představovali ji a její lásku zamlada?
Vzpomínky na jejího chlapce Petra byly pro ni skutečně bolestné, takže jsem ji do toho nezapojoval, jen jsem jí ukázal konečný výběr.

Jak vám oběma bylo, když jste došli až do bývalého lágru?
Nikdy bych nevěřil, že existuje místo prosycené koncentrovaným zlem. Nedokážu to popsat, ale měl jsem pocit, jako bych se octl v hororu. A maminka, která se cestě do Polska měsíce bránila, to snášela hrozně. Musel jsem někdejší koncentrační tábor bleskově natočit a rychle pryč, abych ji netrápil.

Matěj Mináč a jeho matka Zuzana Mináčová s dalajlamou

Končí dokumentem Očima fotografky definitivně vaše výpravy do minulosti?
Když jsem ještě za komunismu chodil na střední školu, děsilo mě, jaká tam panuje nuda, jak otravně se tu vykládají úžasně zajímavé věci. A to mě vlastně přivedlo k filmu, chtěl jsem točit o vědě či historii, jak to dnes dělají BBC či History Channel. Něco z toho mi zůstalo: touha vyprávět o velkých záhadách a osudech tak, aby tomu rozuměly i školou povinné děti. A je jedno, zda je to příběh z vesmíru či z dějin.