Proč zrovna Rusko a proč zrovna pan Tříska?
Před deseti lety jsem od pana Třísky dostal dopis: "... byla to vynikající zkušenost, pokud budeš v budoucnu plánovat další film, neváhej, obrať se na mě, přijedu kamkoliv." On je totiž hlavní postavou zmíněného filmu Obec B., který tehdy nečekaně vyhrál cenu v Karlových Varech. Nedávno se pan Tříska ozval zas: "... našel jsem deník mého dědečka, československého legionáře..." To byla rozbuška filmu. Pak už jsem jen domyslel rámec: venkovský učitel pan Tříska převlečený za kosmonauta jede po stopách svého dědečka po Transsibiřské magistrále a zjišťuje, co člověk uvidí, když rozhrne záclony novinových zpráv a všech dalších podvědomých, stereotypních a často negativních obrazů o Rusku. Na hlavě má helmu a na helmě kameru: díky ní vidíme Rusko jeho subjektivním pohledem. Jsme tam s ním podobně jako s vetřelcem na palubě lodi.
Co na té lodi našel?
Znal Rusko jako asi většina z nás z médií a z toho, co mu zůstalo v hlavě z dob okupace. To znamená KGB, Putin, Čečensko, mrtví novináři, obavy z ruských sfér vlivu – prostě hrůzy nedemokratického Ruska a k tomu ještě podprahový odpor z minula. Poznal – a s ním i já a celý náš štáb – že v mezerách těchto událostí a klišé se dějí jemnější a složitější příběhy lidí, kteří nám jsou mnohem bližší, než bychom si chtěli přiznat.
Co si myslí Rusové o Češích?
Mají nás radši než my je. Mnoho mých přátel z Ruska u nás radši mluví anglicky, když umí, aby se nemuseli denně omýt ve sprše vyčítavých pohledů a odsekávání. Mají ale svou hrdost: pan Tříska slavil během natáčení ve vlaku 73. narozeniny. Připíjel si s vojáky, objímal je a křičel: "Rus nebo Čech, není to jedno, jsme bratři Slovani." Čekal, že se přidají, ale dočkal se chladného distancu: "Nejsem žádný Slovan, jsem čistý Rus, máma je Ruska, otec je Rus, kouřím ruské cigarety a piju ruskou vodku!"
Co máme podle vás s Rusy společného?
Rusové jsou mnohem přívětivější k hostům. Nedovedu si představit, jak bychom film natočili bez pomoci obyčejných lidí, které jsme často znali jen pár minut. Byli neuvěřitelní. Vozili nás po tajze, ubytovávali, věnovali se nám několik dnů. Bez peněz. U nás je to horší, vyděláváme peníze, platíme hypotéky, zpoplatnili jsme už i pomoc. Společný máme s Rusy strach, ještě nám pořád koluje v krvi. Ten jejich je ale větší. Málokdo si troufá nahlas říkat svůj názor – ještě pořád by ho mohl "někdo" slyšet.
