Celine Dion

Celine Dion | foto: Eric GaillardReuters

Novince Celine Dion chybí vyložený trhák

První pořádná anglicky zpívaná studiová deska Celine Dion od roku 2003 je ve světě středního proudu popu událostí konce roku. Po několikaletém angažmá v Las Vegas se quebecká diva znovu suverénně vrátila na špici své kategorie.

V kontextu její tvorby je Taking Chances spíš průměrná deska, která má daleko do jejích nejlepších nahrávek z devadesátých let, reprezentovaných především deskou Falling Into You.

Problém není ve zpěvačce, která zpívá stejně dokonale a se stejnou razancí jako dřív. Na Taking Chances nejsou špatné skladby, ale ne očekávané trháky, při nichž si člověk sedne na zadek se stejným úžasem jako když před dvanácti lety zpívala skladby Jima Steinmana a Dianne Warrenové nebo když před devíti lety poprvé spustila My Heart Will Go On. V něčem je to i výhoda. Posluchačům se skladby tolik neoposlouchají a krásu hlasu i sílu projevu si vychutnají pozvolna, s každým novým poslechem.

Na druhou stranu je to velmi barvitá a různorodá deska, která nepředstavuje Dion jenom jako pěvkyni hymnických písní, byť jich je tu víc než dost, ale jak říká název alba, využívá příležitostí, aby se představila i jako hvězda bílého soulu nebo zpěvačka na hranicích pop rocku.

Kdo chce, najde v písni Shadow Of Love elektronické beaty, typické pro taneční hudbu, ve skladbě That’s Just A Woman In Me prvky jižanského soulu a v New Dawn typické rysy gospelu. Na lehkých orientálních motivech postavené Eyes On You zní trochu jako drzá parodie na Shakiru. O první místo se musí neustále bojovat a Celine Dion všemi těmito výlety ukazuje, že si je toho velmi dobře vědoma.

Proti ostatním svým konkurentkám má totiž kromě pěvecké univerzality ještě další výhodu. Ať zpívá cokoli, vždycky při tom zůstává Celine Dion. Například v písni Alone, kdysi slavném hitu skupiny Heart, není vůbec nic z pověstné originality sester Wilsonových, ale jen a jen ona.  
  
V jedenačtyřiceti se Celine Dion pomalu blíží ke svému vrcholu. Na cestě k němu pozvolna ztrácí dívčí křehkost. Zpěvačka najednou zní tak překvapivě robustně a dravě, že se to k její útlé a štíhlé postavě snad ani nehodí. Je v tom Taking Chances jen odbočkou v její kariéře, nebo začátkem nového stylu? A jak na tenhle elegantní políček odpoví Kelly Clarkson, Carrie Underwood a další postavy z amerických soutěží televizních talentů, které se v minulých letech pokoušely obsadit její pozici?

CELINE DION - Taking Chances
Sony BMG, délka CD 65:45
Hodnocení MF DNES: 70%