Takové jsou novinky českých kin Mariňák i Tygr a sníh.
"Při vzpomínce na válku v Zálivu se mi vybavují záběry, na nichž miniaturní bombičky likvidují miniaturní města. Všechno vypadalo jako hračky, úplně bez života. My se té válce snažíme vdechnout život pohledem jednotlivce. To ve zprávách chybělo," prohlásil tvůrce oscarové Americké krásy Sam Mendes.
Přesně to Mariňák, nenápadný skvost sezony, také dokázal. Neodhaluje válku, nýbrž muže, ten zvláštní lidský druh, který na armádu nevraží, tajně pláče, má strach, a přitom podléhá vzrušení lovce, zklamaného, když si nevystřelí.
Což se týká i novice ve skvělém podání Jakea Gyllenhaala, jinak hrdiny Zkrocené hory, který utíká před drilem na záchod číst si Camuse.
Jeho proměnu kino spoluprožívá téměř v reálném čase, tak zblízka a důvěrně, že i velitelští šoumeni s mikrofony nakazí sál účinností obhrouble chlapských výzev.
Mariňák je spíše kronikou než dramatem. Vede přes úmorné denní rituály nekonečného vyčkávání, zeď hanby s nevěrnými partnerkami či "polní sex" natruc televizním štábům ke kratičkému peklu s přízračnými plameny ropných vrtů a k jedinečnému finále. Drsná, vtipná, groteskní, tiše drásavá, přesná včetně překladu slovníku hrdinů: "Je tady hafo jinejch škvarků". To je neukojená válka v Zálivu podle Mendese.
Válka jako jeviště
Ani italský Tygr a sníh, podle režiséra a herce Roberta Benigniho "výsledek mé touhy udělat film čistý jako sníh a divoký jako tygr", neplýtvá bojovými výjevy.
A když už je použije, působí kašírovanou lácí, což však pohádkově poetická nadsázka unese. Také zde jde o Irák, konkrétně o bombardování Bagdádu, ovšem válka představuje jen jeviště pro cit, který hory přenáší.
"Hrdina je nucen podřídit se lásce, největší, nejrozvratnější a nejrevolučnější síle v našem světě," říká Benigni, jenž vlastně natočil variaci na svůj oscarový film Život je krásný. Znovu spojil válku s komedií, znovu jeho hrdina s obrazným slovníkem barona Prášila bojuje o život – ne už syna v lágru, nýbrž milované ženy v bagdádské nemocnici. A znovu ordinuje léčbu hrou, nadějí a oddaností hraničící se zázrakem.
Proti černému humoru Mariňáka staví Tygr a sníh směs univerzitního vtipu se situačním. Benigni rozpoutá spoustu gagů na téma, jak ve válčící zemi, jejíž jazyk nezná, sehnat kyslík či náplasti, jezdit na velbloudu, jednat s americkými vojáky, zdolat minové pole. Některé etudy jsou dokonalé, jiné jen opakují hercovu pověstnou sebestřednost – ani Jean Reno po jeho boku nemá šanci.
Mariňák je chytřejší, Tygr a sníh dojemnější. Shodují se však v tom, že podstata války může útočit na vnímavost i bez pyrotechniků.
