Neví-li to, cpe do estrád politology, do pohádek patology a do volebních debat tanečnice od tyče pod heslem, že "to musí být pro všechny", čímž právě všechny odradí.
Tak třeba Nova koupila naprostý unikát, pořad založený na hravé improvizaci Zvoňte dvakrát! Nesporně zajímavý formát s nekonečnými možnostmi hercům sedí. Jsou vtipní, pohotoví a především vesměs zastupují generaci, která si i z těžkopádné politiky, když už jim ji autorský tým předhodí, zdravě utahuje, aniž se utápí v ulepené káravé satiře.
Jenže dramaturgie chybně neodhadla, že tohle je druh mladistvě bezstarostné zábavy typu Přátel, Redakce či Tele Tele. Proto by i nahrávky měli účinkujícím zadávat lidé téže krevní skupiny a způsobu myšlení, s provokativní nadsázkou a se smyslem pro rozvíjení nesmyslu. Naopak vpustit do takřka studentské hry kožené celebrity, natož Michaela Kocába s vlajkou Evropské unie, to je jako vhodit do akvária papouška.
Další ryzí vzor dramaturgického omylu přinesla Prima, když do pořadu Dementi přizvala Vladka Dobrovodského. Prokázala tak vítězi VyVolených vpravdě medvědí službu: seděl, zíral, mlčel, opatrně se usmíval, reagoval, jen když byl vyvolán jako žáček…
Není divu, že si z něj ostřílení vlčáci utahovali – a to se ještě vlídně krotili, nahrával jim na prudší smeče. Měl smůlu, že padl na hodně silnou sestavu diskutérů. Ale hlavně: když už chce Prima svého hrdinu protáhnout kdečím, ať zvolí estrádu či kuchařskou show, jenom ne ten jeden jediný ze svých pořadů, který si žádá intelekt, profesionální zběhlost a schopnost improvizace.
Česká televize oprášila někdejší společenský magazín V žitě pod názvem Žito. Vznikl docela příjemný návrat k bezpečné jistotě. Halina Pawlowská má stále vtipné, nikoli však zle zákeřné postřehy, ač se drbům nevyhýbá, prodává je s elegancí. A pes Eda, její nový průvodce, je bezesporu roztomilý – ovšem tím spíše trestuhodně nevyužitý.
Proč obrazem jen občas projde a proč moderátorčinými ústy zní "jeho" psí komentář, není vlastně moc zřejmé. Jestli pouze kvůli změně pro změnu, kterou dramaturg neumí účelněji a řízněji využít, měl by ho Eda občas chytit za lýtko.
V případě britské licence k rodinné soutěži Udělám cokoliv měla ČT šťastnou ruku – a bezedný měšec. Vrtulník, motorový člun, jeřáb…, málem to vypadá, že se točí nový Indiana Jones. Úkoly pro dobrodruhy obsahují adrenalin, a protože hráči svou odvahou plní sen nikoli sobě, nýbrž někomu blízkému, ani cit nechybí, zvláště když si tak v úvodním dílu lásku dokazovaly maminka dětem a naopak. Škoda jen, že akční kousky nelze plnit přímo ve studiu, předtočený výkon dárců totiž vylučuje nehrané překvapení ze strany obdarovaných ve studiu.
Zač však žádný dramaturg světa nemůže, to jsou nádherně pošetilá lidská přání. Kdekdo touží být v televizi. Ale že dáma šplhá na tovární komín, jen aby své syny, tanečníky akrobatického rokenrolu, "zviditelnila" na pár minut před kamerami, působí dojemné – dokud si člověk neuvědomí, že jejich vysněné premiéře konkurovalo zavedené Go Go šou na Nově a že takoví VyVyvolení se "zviditelňovali" celý podzim, aniž by kvůli tomu museli jejich blízcí vylézt třeba jen na štafle.
