Nejnovější řada Nemocnice s podtitulem Nové osudy přitom objektivně mohla od diváků/soudců vyslechnout rozsudek veskrze pozitivní. Rozhodně lepší než nezáživně splácaná předchozí série Po 20 letech.
Scenáristka Lucie Konášová se jí totiž chytře vyhnula, byť na některé věci v rámci zachování kontinuity prostě navázat musela, a soustředila se na karty rozdané otcem seriálu Jaroslavem Dietlem.
Pravda, něčemu se vyhnout mohla i tady. Doslova zbytečně působila miniepizoda vířící vztah doktorky Králové s doktorem Peterkou, s řádně přivřenýma očima pak šlo pochopit rozjitření dávných citů mezi primářkou Čeňkovou a hokejistou Rezkem.
NOVÁ NEMOCNICE SE NEMUSÍ STYDĚTNové osudy očima Mirky Spáčilové |
Navíc se tu rozehrávala řada nových dějových linek, které i přes třináct hodinových dílů nedostaly tolik prostoru, aby se jim dostalo odpovídajícího vyznění. Už jen kvůli tomu, že vypravěčské zkratky často nutily postavy konat nelogicky či okatě v zájmu dalšího děje.
Je to škoda - Lucie Konášová psát umí a rozhodně se nebojí "palčivějších" témat, v případě Nemocnice by ale stál za to razantnější zásah dramaturga a klidně i obětování některé z "nastřelených" dějových linek.
I režisér Viktor Polesný se kočírování osudů postav z borské nemocnice a okolí chopil obratněji než Hynek Bočan předešlé série.
Nebál se rychlých střihů či sledování děje v odrazech skel, navíc postavy pod jeho vedením jednaly rychle, přesně a herecky uvěřitelně.
Ostatně který jiný český seriál by měl být herecky lepší než bez nadsázky exkluzivně obsazená Nemocnice. Z herců v nových dílech asi nejvíce vyčnívala Eliška Balzerová, která doktorku Čeňkovou ovládla s lehkostí málokomu vlastní.
Ani "nováčci" se neztratili, ty zase s přehledem válcovali Richard Krajčo v roli sebevědomého ortopeda Kryštofa Pavelky a Vilma Cibulková jako jeho kolegyně Bloody Mary.
V jednom z dílů původní série doktor Sova říká, že "chirurgie má tu nádhernou vlastnost, že lidské tělo nejen léčí, ale zgruntu mění". To samé platí i pro všechny série Nemocnice na kraji města.
Dietl položil základ kultu, Petr Zikmund ho po dvaceti letech připomněl a přenesl někam úplně jinam, aby ho teď Lucie Konášová alespoň zčásti vrátila do starých kolejí a přidala něco navíc.
A byť v posledním dílu nechala scenáristická vrátka pro případné pokračování otevřená dostatečně, nebylo by od věci uctivě poděkovat za to, že se posledních třináct dílů povedlo, a s Nemocnicí definitivně zúčtovat a skoncovat. Nelítostně a jednou provždy.
