To dokážou hlavně citliví muzikanti kolem slovenské zpěvačky Jany Kirschner, kteří se na nahrávání alba Lenky Filipové podíleli a již mu dali zvonivý, příjemný sound, prostý křeče.
Elektrická kytara, na kterou se Lenka Filipová přeškoluje, působí v tomto seskupení jako romantický i dynamický prvek, jenž všech dvanáct písní (hudbu k pěti z nich si napsala Filipová sama) sceluje bez zbytečných kudrlinek.
Muzice odpovídá poloha hlasu Lenky Filipové, který je podle potřeby melancholický (Cizí, Easy či Duha), rockově přibroušený (Noc jako satén od Ivana Hlase) nebo se rozevírá i do měkkých, konejšivých tónů ve výtečné písni Stmívá od Jany Kirschner.
Dobré texty Kirschner, Pavla Šruta nebo Filipa Horáčka přidávají albu na kvalitě. Zvláště s Horáčkovými obraty v písni Voda se Lenka Filipová dostává k nevšednímu obraznému jazyku, jenž se vymyká obvyklým klišé Jana Nedvěda z písně Cizí ("Měli jsme se trochu rádi a nevnímali svět").
|
Lenka Filipová Tisíc způsobů jak zabít lásku. |
Píseň Mlýny melou se samou vážností prohýbá jako přetížený nosník. Je to zbytečné. Tahle deska unese břemena lásek, nikoli tíhu světa. Ovšem nutno dodat, že muzika spolehlivě přemostí texty i v místech, která znějí prázdně, a jiná nedvědovská píseň Duha působí v rockovější úpravě odpíchnutě i romanticky.
Jediná skladba, která v toku alba výrazněji "drhne", je Tenhle svět s textem Ondřeje Hejmy. Frázovité mudrování se k civilnímu popu Lenky Filipové nehodí, navíc se zpěvačka do textu zaplétá a nemá od něj odstup. Vcelku je deska Tisíc způsobů, jak zabít lásku přesně tím albem, jež zpěvačce sedí, dává vyniknout jejímu hlasu, stylu a které uvolněně komunikuje s posluchači. Je to dobrý, příjemný pop.
 Lenka Filipová zpívá na autorské přehlídce Beaty Rajské pro rok 2003 |
