CD kvarteta Johna Abercrombieho Class Trip z letošní produkce střediska Manfreda Eichera ECM je pozoruhodnou ukázkou jedné z podob takového druhu hudby.
John Abercrombie (1944), vycházející z jazzrockové generace, dobrý přítel našeho Rudyho Linky, jemuž na jejich společném pražském vystoupení při chybě velektrickém zapojení na pódiu téměř zachránil život, se v posledním čtvrtstoletí řadí k "přemýšlivým" jazzovým kytaristům.
Nikdy však nepokročil tak daleko jako v tomto kvartetu s houslistou Markem Feldmanem (1955), "mnohoživelníkem", který dokázal hrát v hlavním stanu country+western v Nashville, s avantgardisty typu Dava Douglase, Tima Berna nebo s klasickými evropskými ansámbly jako Basel Sinfonietta.
Basista Marc Johnson (1953) měl mezi svými partnery Billa Frisella, ale také Johna Scofielda nebo Ralpha Townera. A bubeník Joey Baron (1955), mimo jiné spoluhráč Johna Zorna nebo Billa Frisella, dokáže muzikantsky držet pohromadě kvarteto, které po většinu času hraje bez zvýrazněného pravidelného beatu - což ovšem pro Barona neznamená jen držet se decentního zvuku košťátek: paličky s širokým zvukovým spektrem úderů tu hrají svou roli.
Podstatným rysem tohoto směru, do jehož čela se Abercrombie svou novou nahrávkou postavil, je možnost kolektivní improvizace, která se vzdává pravidelného ("swingujícího") beatu a nové napětí těží ze souběžného vytváření samostatných melodických linek.
Může se to vlastně srovnávat isprincipem neworleanského tria dechových nástrojů, pro běžného posluchače zní však výsledek zcela odlišně. Rozhodující je působení takové hudby.
Vyžaduje posluchače, který má pro takové vnímání jisté dispozice - ale to jiné druhy "alternativní" hudby vyžadují rovněž.
Abercrombieho Class Trip je opravdu třídní výlet dnešních zkušených jazzových padesátníků do nové oblasti někde mimo hranice zavedených žánrů a stylů hudby. Není to výlet ojedinělý a podobné náznaky se objevují i jinde. Při dnešním směšování všeho nedávno objeveného, a naopak usazování nových kombinací je to jedna zlegitimních a vítaných cest.
