S vaší zatím poslední nahrávkou jako byste opsala kruh. Považujete to za návrat k začátkům?
Trochu ano, ale doufám, že jsem se přece jen posunula spíš kupředu, než že bych se vyloženě vracela.
KOMENTÁŘ: Colours ovládli Midnight Oil, čipování návštěvníků se vymklo |
Přesto, jak se to stalo?
Asi jsem hodně podobné hudby poslouchala. Taky jsem v poslední době tolik nehrála na klavír, tak mě bavilo ho oprášit. Vlastně nikdy jsem moc písní u piana nesložila.
Ale klavír je pro vás tak typický.
Je to tak. I na první desce Come Away with Me z roku 2002, kde na nahrávkách hraju jen na klavír nebo elektrické piano Wurlitzer, je pár písniček napsaných u kytary. Například Nightingale. Takže vždycky jsem hrála na klavír jako na svůj hlavní nástroj, ale vlastně se mi u něj těžko skládalo. Na nové desce je klavírních skladeb mnohem víc.
Na albu jste spolupracovala i s legendárním saxofonistou Waynem Shorterem. Jaké to bylo?
Úžasné! Rozhodně je legendou a pokaždé, když hraje, můžete se od něj něčemu přiučit.
Moc se mi líbí vaše coververze písně Don’t Be Denied od Neila Younga. Proč jste si ji vybrala?
Prostě tu skladbu miluju, takže nebylo co řešit.
Překračování žánrů lze vysledovat i ve vaší vlastní skladbě Flipslide. To je skoro rocková pecka.
Dávat hudbě nálepky a zařazovat ji do žánrů, to je vaše práce, ne moje. Já prostě hraju, co se mi líbí.
Co plánujete dál?
Nevím. Jsem teď na turné a popravdě netuším, co se bude dít od příštího týdne dál. Takže na nějaké další plány je ještě brzo.
Můžeme se třeba těšit na další album skupiny Puss n Boots?
Omlouvám se, vím, že takové odpovědi jste slyšet nechtěl. Ale to taky zatím netuším. S nynějším turné je i tak dost práce, takže všechno má svůj čas.
