Cítíte nominaci trochu jako satisfakci?
Takhle o tom nepřemýšlím. Inscenace měla zatím dvaatřicet repríz, myslím, že si pěkně sedla. Z nominace mám obrovskou radost, povedlo se mi to podruhé za tři roky. Poprvé jsem byl ve společnosti Borise Rösnera a Aloise Švehlíka, nyní Davida Prachaře a Milana Kňažka. Co víc si herec v mém věku může přát?
Třeba aby nominaci jednou proměnil. Neobáváte se, že vás zase „přeskočí“ starší a zasloužilejší?
Když mi před dvěma týdny oznámili nominaci, myslel jsem, že jsem v kategorii pro činoherce do třiatřiceti let, že se do elity starších herců nemůžu znovu tak rychle dostat. Není špatné zůstat v top tři - a když s divadlem neseknu, třeba se jednou nominace naplní.
Máte teď skoro po roce od Richarda III. odstup? Hraje se snáz?
Mám pocit, že jsem si ho trochu ochočil. Nervozita i pocit odpovědnosti byl na začátku obrovský. Richard mě stále velmi vyčerpává, ale už se z představení dovedu i těšit.
Dozvěděl jste se během toho roku, co Richarda hrajete, ještě něco dalšího o temných stránkách člověka?
Spíš je rozdíl zažít si je na vlastní kůži. Každý z nás v sobě nosí peklo, ale Richard mě víc nutí přemýšlet o důsledcích všech kroků. Mě nejvíc zaujalo, že ve zdůvodnění nominace komise napsala, že jde o neobvyklou interpretaci této postavy. Takže dosud musel panovat trend, že Richard je absolutní kreatura. Naše východisko bylo, že větší zlo často spočívá ve zdánlivé obyčejnosti. I Hitler občas vypadal jako hodný strejda.
