DÁLE ČTĚTE
Dokument: Co se Stb údajně dozvěděla
Názor: Darmoděj a Nohavica v Darmosvětě
Už od doby vydání tzv. Cibulkových seznamů se řešila oprávněnost Nohavicova uvedení mezi spolupracovníky Státní bezpečnosti. Jeho svazek se totiž v prvních dnech po sametové revoluci podařilo StB společně s tisíci dalších skartovat.
Odborníci, kteří se zabývají rekonstrukcí estébácké sítě na základě jiné dokumentace než samotných svazků, se nedávno podařilo nalézt v archivu někdejší Krajské správy StB v Ostravě sedmistránkový fragment Nohavicova spisu. Písničkář nesl krycí jméno Mirek, v dokumentech je označován jako "pramen".
V záznamu Nohavica vypovídá o své návštěvě ve Vídni v létě roku 1989, o setkání s Karlem Krylem, Pavlem Kohoutem a dalšími osobnostmi českého kulturního exilu. Odborníci se nicméně shodují, že písničkář nepodal StB žádné informace, které by nevěděla, nebo které by kohokoli mohly poškodit.
"Když mi zavolali, abych přišel a popovídal si s nimi, měl jsem pocit, že to vybalancuju. Že to nějak ustojím, tak jako do té doby celý svůj život," řekl Respektu Nohavica. "Nenapadlo mě, že jsem se pustil na území, které do smrti nebudu moci opustit, že je to daleko silnější než já."
Spíš než důkaz závažného morálního selhání je ale nalezení části Nohavicova svazku další ilustrací tragických lidských příběhů, které režíroval zrůdný minulý režim. Nohavicovou chybou nicméně bylo, že dlouhá léta o svých kontaktech s StB mlčel.
"Nohavica je formát, osobnost, jediné, co mi vadí - že nepromluvil o své minulosti," napsal o něm například jeden z "postižených" Karel Kryl.
"Musím se otevřít," říká dnes na základě listinných svědectví písničkář. "Chci se pokusit všechno vysvětlit sobě i těm, kteří mě mají rádi."
