Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Noční můra? To je zábava, říká autor upířích hororů

  7:34aktualizováno  7:34
Darren Shan, vlastním jménem Darren O’Shaughnessy, proslul upířími horory pro mládež, kterých se prodalo na deset milionů výtisků a daří se jim i v Česku.

Darren Shan | foto: Nikola HronkováMF DNES

Dvanáctidílná série vypráví o chlapci Darrenovi, který ve fantastickém obludáriu potká upíra a stane se jeho pomocníkem. Do Prahy však Shan přijel za něčím jiným - na fotbalový zápas.

"Fotbal je součást mého života. Intenzivně ho sleduju a snažím se být u většiny velkých zápasů - včetně těch zahraničních," říká pětatřicetiletý irský spisovatel.

* Co soudí Ir o českém fotbale?
Národní liga je silná a v mém oblíbeném Tottenhamu hrají dva Češi - brankář Radek Černý a útočník Tomáš Pekhart, který zatím nebyl příliš nasazován, ale zdá se slibný.

* Vedle fotbalu jste propadl literatuře. Je to náhoda, že Irové píšou rádi tajemné příběhy?
Vzpomeňte na Oscara Wilda, Jonathana Swifta či Brama Stokera a jeho Draculu! O mytologii a legendách se učíme už ve škole. Žiju na samotě za malou vesnicí. O nocích tam bývá hluboká tma a mrtvolné ticho. Uslyšíte každé zachvění listu, cesty jsou zšeřelé a liduprázdné. Určitě je to dobrá inspirace.

* Proč se lidé nechávají děsit?
Záliba v hororech lidstvo provází od nepaměti, v různých obměnách se tyhle příběhy stále opakují. Rozvíjí to fantazii. Představte si pračlověka v jeskyni, který se ponoří do nočních zvuků, a mozek začíná pracovat: co je to tam v temnotě?Myslím, že je to součást lidské evoluce -porozumět neznámému. Třeba tím, že z něj uděláme příběh.

* Tak proto máte rád noční můry?
A víte, že už je nemívám? Přicházejí zřídka, možná proto, že přes den trávím tolik času vymýšlením hororů. Občas rodiče nebo učitelé o mých knihách tvrdí, že podněcují noční můry. Ale tak to není - mít noční můry je pro děti zábava!

* Souvisí to s věkem?
Jistě - jak stárnete, horory přicházejí o své kouzlo. Je to součást dospívání. Jako dítě zbožňujete historky o mrazivých vraždách, ale nevnímáte souvislosti - co se stane, když člověk umře, jak se asi cítí jeho rodina. Ve svých knížkách se snažím kus toho pocitu předat. Hrůzu nejen popsat, ale i vysvětlit, co znamená a jak se promítne do života. Dětství je na hrůzy ideální věk.

* Kdy jste se nadchl pro upíry?
Už když mi bylo šest a stěhovali jsme se z Londýna do Irska, jsem miloval cokoliv s upíry - usínal jsem s pohledem na plakát s Draculou. Jenže když jsem zhltal všechny upíří knihy a filmy, začal mě žánr trochu nudit. Většina příběhů byla stále to samé. I proto jsem se snažil přijít s něčím novým - žádné další děsivé monstrum, ale upír, který by byl vlastně docela lidský.

* Jsou vaši upíři spíš dobří než zlí?
To se vlastně nerozsoudí. Na jednu stranu to jsou hrdinové romantického střihu, žijící přísně a prostě. Ale nejsem si jist, že je jejich život lepší než ten náš, má i jisté fašistické tendence. Inspiroval jsem se starobylými válečnickými kulturami, představami a rituály spojenými s dospíváním, smrtí a posmrtným životem. Afričtí chlapci třeba museli zabít lva, aby se stali dospělými.

* Darren Shan je váš pseudonym i jméno hlavní postavy. Jak se k sobě ti dva Darrenové mají?
Chlapec Darren, jako mnohé mé postavy, se mi podobá. Ale neznamená to, že je to kopie. Miluje pavouky, ale mě pavouci děsí. Když jsem vybíral zvířecího „mazlíčka“ pro Darrenova upířího učitele pana Hroozleyho, přemýšlel jsem, co by mi jako čtenáři vyrazilo hrůzou dech - a napadla mě obří tarantule. Jinak je románový Darren silnější a odvážnější - takový, jaký bych chtěl být.

* Myslíte, že by panoptika zrůd, která popisujete ve svých příbězích, měla stále existovat?
Nevím. Inspiroval jsem se dobovým kočovným cirkusem, který předváděl osoby se zvláštním znetvořením a obecenstvo je s úsměškem okukovalo. Byla to drsná podívaná, ale pro vystavované „obludy“ to byla práce a v podstatě jediná možnost, jak získat pravidelný příjem. I dnes máme obludária, ale s těmi původními nemají moc společného. V Londýně je stylová přehlídka kuriozit, kde jsou účinkující za hvězdy. Vystupuje tam třeba chlapík s nadměrnou kůží, kterou dokáže vytahovat všemi směry, a to včetně toho, že si ji přetáhne přes hlavu.

* Podle vašich knih se připravuje film. Jak je daleko?
Právě se začíná filmovat. Točí se v New Orleansu, takže výběr herců je převážně americký. Pana Hroozleyho bude hrát John C. Reilly a Salma Hayeková se promění ve vousatou dámu Trusku, jejíž úloha se ve filmu rozrostla. Bude to každopádně dost jiný příběh, ze tří knih vznikne jeden film. Na jednu stranu mě to těší, ale nijak jsem se v něm neangažoval. Četl jsem příliš rozhovorů se spisovateli, kteří se filmování svých knih pokoušeli ovlivnit, ale skončili zahořklí a vzteklí.

* Vydáváte dvě knížky ročně. Jak to stíháte?
Každé knize věnuji dva roky, ale píšu jich sedm zároveň. Nejdřív první nástřel, ten nechám odležet, mezitím rozpracuji námět druhé, třetí, čtvrté knihy, až pak se vrátím k té první. Baví mě skákat od jednoho k druhému.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.