Je to stará známá písnička, byť na první pohled zní cynicky. S Afrikou je ten problém, že ve vybraných zemích (takřka ve všech) a na vybraných místech stačí postavit běžící kameru.
O zbytek se postará realita natolik drsná a pro Evropana exotická, že se filmař nemusí moc snažit a má publikum na své straně. Už jen proto, že pohled na děti s usekanýma nohama skutečně drsný je.
Otázkou je, nakolik dokumentarista, v tomto případě Hubert Semper, na tuhle jistotu vsadí a učiní z ní lacinou kartu, se kterou si diváci povinně zahrají mariáš a jdou od stolu, a nakolik hra na lementární lidské city převálcuje snahu o kritiku.
Zaujatosti se zbavit nelze (a dokument bez zaujetí je navíc jen čirý ideál), každopádně Hubert Semper se až na výjimky drží střízlivě výjevů, ke kterým nepřisazuje, pouze je střízlivě řadí za sebe. A kontrast a juxtapozice různých úhlů pohledu je v dokumentu Darwinova noční můra klíčová.
Jako například chvíle, kdy jeden z šéfů místní rybí fakriky pustí písničku Don't Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina, linoucí se z úst umělohmotného okouna, a ve vzduchu toho visí víc, než rybí smrad.
Nebo moment, kdy si šéf evropské komise pochvaluje, jak je místní průmysl na skvělé úrovni a situace růžová, i když se všichni kolem živí hnijícími zbytky ze stejných ryb, které se dovážejí do EU.
Semper sám tvrdí, že mohl natočit stejný dokument v mnoha jiných afrických zemích - v Sierra Leone, v Kongu, v Zambii. Ostatně bída a krizová situace ve vybraném regionu poblíž Viktoriina jezera je zdá se spíše kontextem, než cílem dokumentu. Na mušce je EU, která tradičně hezky mluví, ale smrdí jí z pusy.
DARWINOVA NOČNÍ MŮRA
Distribuční premiéra 9. března
Více o filmu a tvůrcích ZDE
Hodnocení iDNES: 
