Modiano má po otci židovské kořeny. Sice se narodil těsně po druhé světové válce, konkrétně 30. července 1945, ale ve svých románech (česky vyšly v 80. letech například Ulice temných krámků nebo Rodný list) se netají tím, že cítí sounáležitost k lidem, kteří prchali z domova a jež pronásleduje nahodilost a nejistota lidského osudu.
V posledních letech mu u nás vyšel román Dora Bruderová. S vědomím, jak nepevné je jeho vlastní životní ukotvení, se v něm vydal po smazaných stopách dospívající dívky, aby posbíral útržky jejích dní a přidal k nim odpovídající střípky ze své vlastní minulosti. Dora utekla z internátu a bůhvíkde trávila válečné měsíce, ale i jí nakonec nachystali místo ve vlaku do Osvětimi.
Loni se držitelkou Nobelovy ceny za literaturu stala známá kanadská povídkářka Alice Munroová. I proto se kritici letos shodovali, že akademie opomine anglicky psanou literaturu, a tím i dlouho čekající velikány, jakými jsou celosvětově oblíbení Američané Philip Roth, Bob Dylan a Joyce Carol Oatesová, Kanaďanka Margaret Atwoodová či američtí postmodernisté Thomas Pynchon a Don DeLillo.
„Akademie skutečně jen výjimečně ocení stejný jazyk dva roky po sobě,“ konstatoval kritik švédského deníku Aftonbladet Claes Wahlin. Pokud se tak stane, „musí autoři pocházet ze dvou hodně vzdálených částí světa,“ dodal.
