Nedaleko Prahy natáčeli své šesté řadové album slovenští No Name. Deska s názvem V rovnováhe vychází 7. dubna. O Velikonočním pondělí představí kapela singl Len tak stáť v dobročinném pořadu Kuře slaví 10 let na ČT1.
Jedna z nejpopulárnějších kapel na československé hudební scéně se do nahrávacího studia Propast, které vlastní Petr Janda, vrátila poté, co na stejném místě natáčela předchozí album Čím to je.
Členové kapely mají od té doby o několik dětí víc a samotná šestice prý dospěla. Podle zpěváka Igora Timka, jehož sourozenci tvoří většinu košické skupiny, odráží nové album náladu celé party: "To znamená úspěch, rovnováhu, stabilní vztahy."
* Vraceli jste se po téměř třech letech zpátky do Propasti rádi?
Vilo Gutray (baskytara): Byla to vyložená radost. Jen byla škoda, že místo sněhu jsme měli na poli před studiem bahno. Protože to bylo jediné místo, kde byl telefonní signál, takže jsme byli věčně špinaví. Jinak ale bylo všechno, jak má být, hodně televizních programů, klid, a hlavně špičková evropská úroveň celého zázemí. Věděli jsme, do čeho jdeme. Igor Timko (zpěvák): Měli jsme ale také nového zvukaře, Romana Šoltýse. Naštěstí jsme okamžitě zjistili, že to je člověk na správném místě. Jak už to tak bývá, je to člověk, který si musel dojet do České republiky pro uznání a teď je na roztrhání i na Slovensku.
* Funguje to podobně i s vámi?
Timko: Trochu jinak. Stále slýcháme rýpavou otázku, proč tak často hrajeme v Česku. Nebereme to však moc vážně, to řeší podle mě jen nějací zakomplexovaní lidé. Odpovídáme, že máme sedmdesát procent produkce v České republice, protože je tady víc lidí. To je přece logické, já za to nemůžu, že vás je víc než Slováků!
* Přesto - na Slovensku jste vyhovující nahrávací studio nenašli? Máte malé děti a celý měsíc jste byli od nich odříznutí.
Timko: To jsme právě chtěli. Jinak by pořád někdo ťukal na dveře se slovy: Ukažte, chlapci, co máte nového! Na Slovensku by se možná podobné studio našlo, jenže já si myslím, že je dobré mít na nahrávání klid. I proto se nám líbí Propast. Je to takový dům na konci světa, kam se nedostanete, když nemáte domluvenou návštěvu. Říkal jsem si: Pokud nás má něco roztrhat, ať to přijde zevnitř, ne zvenku. Ta izolace na Propasti měla na naši tvorbu jednoznačně pozitivní dopad.
* Co ponorková nemoc?
Timko: Ta se u nás vyřešila sama. Řekl bych, že ponorka je vyvrcholením nějakých problémů, a my jsme odstranili hlavní problém, kterým jsou většinou peníze. Dohodli jsme se, že od manažera až po zpěváka bereme všichni stejně, a v tu chvíli se vlastně nemáme proč hádat. Už se jen snažíme jít dopředu.
* Nehádáte se ani nad písničkami?
Timko: To jo, ale to nepovažuji za ponorku. Samozřejmě se dohadujeme, každý máme trochu jiný vkus a posloucháme něco jiného. Právě proto jsme si však my sami největšími kritiky. Říkáme si všechno na rovinu. Vždycky když někdo přinese nápad, ze zbylé pětice se stávají hajzlíci, kteří ho provokují. Třeba Vilo klade neustále otázku: To myslíš vážně? V takové atmosféře my tvoříme a díky tomu u nás nevzniká odpad. Je to taková přirozená selekce.
* O desce V rovnováhe tvrdíte, že je o vašem dospění. To se stalo za ty tři roky od Čím to je?
Timko: Asi je to tím, že už máme rodiny. Nehodláme chlastat, fetovat a trápit se ve vztazích jen proto, abychom o tom pak mohli psát.
