Nikoli hvězdám, ale ulici patří budoucnost

Ještě nikdo z Kavčích hor se veřejně nepochlubil, že od května, kdy tamní řidiče převedli ze zaměstnaneckého poměru na soukromou základnu a najímají je vskutku jen na práci, ušetřili téměř dva miliony korun. Což je alespoň jedna lepší zpráva pro koncesionáře, který věrně přisypává měsíční poplatky do bezedného krmítka pro hutnou výživu prý ohroženého ptactva veřejné služby.

Ale nikdo z České televize také dosud nesdělil, na kterou černou díru přišijí z úspor záplatu. Nevědí-li, kam se dvěma miliony, byl by tu návrh. Rozhodně ne na pořady typu Jsou hvězdy, které nehasnou. Tam, když splatí honoráře a osobní maskéry vyrábějící z důstojných dam čiperná kůzlata, zasyčí dva miliony jako kapka vody na horké plotně. Zato takový komparz, neznámí smrtelníci, kterým postačí trocha pudru a pár stovek do dlaně - těch by se daly za tuhle částku pořídit zásoby na celou pětiletku.

Nikoli hvězdám, nýbrž tvářím z ulice totiž patří televizní budoucnost. Mají svěžest, svéráz, a protože to o sobě netuší, tak i nízké nároky. V Zeměkouli, jež snad natruc pověstem, že prý má skončit, v humoru hrubě přitvrdila, získává dav stále silnější slovo. Při vší úctě k nápadům i klauniádě dvojice Kaiser - Lábus, zásadní kus smíchu tu zařídily trpné obličeje statistů; ať coby nezaměstnaných před úřadem práce, zírajících na šaška, jenž je má obveselit, či seniorů nad sedmdesát let čekajících ve frontě na povinné „ukončení“ života, předepsané normou Evropské unie.

Ještě levněji přijde kompars dopisový, který používá Vladimír Železný v pořadu Volejte řediteli. Nevěřme pomluvám, že divácké vzkazy jsou podvržené. Sotva by v Nově mezi scenáristy pivních estrád někdo vymyslel tak neskutečnou žádost: „Mám psát školní kompozici o Anně Kareninové, prý je nafilmovaná, pusťte mi to nejpozději do 31. března!“ Těžko by i král zábavy vymyslel výzvu: „Nemluvte se zajícem Zazou, jako by byl živý, myslíte, že je inteligentní bavit se s kresleným zajícem?“ Jestliže ředitel přečte ještě recept na špikovaný zaječí zadek, má skvělý kabaret proložený kuchařskou show, náruč čisté legrace - a zadarmo.

I s pomocí komparsu však bavičský pár Zaza-Železný dosáhl jen na bronzovou příčku. Stříbro a titul Naděje roku právem náleží tomu dobrému muži, jenž v soutěži Chcete být milionářem? přisoudil sboru z Prodané nevěsty výraz „to pivečko, to věru je danajský dar“ - což vysvětlil smělým dohadem, že národní opera líčí potíže s alkoholem. A zlatou medaili pak hrdě nese hrobník, který na Primě v seznamovacím pořadu Trní vyjádřil svou představu o ideální ženě v tom smyslu, že by to chtělo „pro změnu něco živýho, pokud možno i s nohama“.

Svět televizní zábavy se zatřásl. Zatímco si autory Silvestrů draze platí za kutání v archivu, zatímco hvězdy slabikují z taháků školní anekdoty, smíchu se drze dopustí čirý amatér. Za hubičku. Navíc měl pravdu: i v televizi by to chtělo pro změnu něco živějšího, s nožičkami namísto berliček.

,