Obě novinky, Zlý poručík ohlášený už předem i dodatečný "film-překvapení" Můj synu, můj synu, cos to udělal, vznikly v USA, kde tvůrce Zelené kobry či Fitzcarralda žije.
Překvapení zažili též účastníci tiskové konference se sedmašedesátiletým režisérem. Tvrdil, že nechápe, proč se jeho Zlý poručík považuje za remake stejnojmenného díla Abela Ferrary.
"Vůbec ten film neznám a nevím ani, kdo je Ferrara," prohlásil Herzog kategoricky. Vyšel sice ze stejného scénáře, ale změnil jej prý zásadně už tím, že děj z New Yorku přenesl do New Orleansu a na rozdíl od postavy, již u Ferrary ztvárnil Harvey Keitel, nenechal Herzog svého hrdinu zemřít.
Role zvířat
Tak či onak, Nicolas Cage v postavě detektiva neustále užívajícího drogy, aby ulevil nesnesitelné bolesti zad, již si v úvodu přivodil ušlechtilým činem, ztvárnil jednu z nejlepších rolí své kariéry. Jeho pojetí cynického policajta se špetkou romantiky ze 40. let dokonale zapadá do Herzogovy představy o krimi zasazené do současného světa.
Nechybí tu napětí, ale více než v akčních scénách a v prolévání krve si tvůrce libuje v ironii, přičemž závislost hlavní postavy na drogách mu dovoluje včlenit do vyprávění i zcela reálné aligátory a leguány coby výplod oblouzené mysli.
O poznání méně dobře účinkuje Herzogův film noir Můj synu, můj synu, cos to udělal. Líčí případ vraždy, již detektiv alias Willem Dafoe řeší z úryvků vyprávění osob blízkých vrahovi. I tady však Herzog pracuje se svou originální imaginací tak blízkou Davidu Lynchovi, že se autor Twin Peaks stal patronem a výkonným producentem kolegova filmu.
Také sem Herzog včlenil zástupce zvířat: důležitou roli v řešení hádanky hrají plameňáci a pštrosi. Oba jeho filmy jsou též plné skvostné hudby od neworleanského jazzu přes gospel po mexický folklor.
Dva skandály
Zatímco dychtivě očekávaný přepis knihy Cormaka McCarthyho Cesta v režii Johna Hillcoata příliš nenadchl, sympatie diváků i kritiků patří Životu za časů války, v němž Todd Solonz předkládá krutý a nelítostný, ale mimořádně vtipný a zábavný obraz společnosti, která pod hladkým povrchem dobrých způsobů skrývá strašlivá tajemství a viny.
Skandál způsobil nenápadný rumunský film Francesca, v němž Bobby Paunescu žijící dlouho v Itálii označil velmi vulgárními slovy politiky pravého středu pro jejich postoj k rumunským emigrantům.
Primátor Verony chce režiséra žalovat a Alessandra Mussoliniová prosadila prozatímní zákaz promítání tohoto snímku. Dalším "podvratným" dílem se stal příspěvek Videocracy, v němž Švéd italského původu Erik Gandini shromáždil množství důkazů o ohlupujícím vlivu italské komerční televize na diváky.
Dostat se do kina je pro akreditované účastníky Benátek letos podstatně snazší než v minulých letech, kdy se stály čtyřicetiminutové fronty. Italská média již zmiňují pokles diváckého zájmu o festival.
