Tedy, sólové - samozřejmě se na něm s ním podílela řada dalších hudebníků, z nichž zejména dvě jména takříkajíc zvoní: Graham Coxon, takto kytarista Blur, a producent Stephen Street, který má na pažbě zářezy se jmény The Smiths, Blur, Cranberries, Kaiser Chiefs a v neposlední řadě Babyshambles, jejichž jím produkované album Shotter's Nation bodovalo na vrcholku britského žebříčku v roce 2007. Doherty měl tedy na tvorbu nového alba zázemí bezpochyby tvůrčí.
Kdo je Peter Doherty
|
Britský kytarista a zpěvák o sobě poprvé dal vědět v kapele The Libertines, jejíž druhé album se vyhouplo na první místo anglického žebříčku. Kapela se rozpadla v roce 2004. Doherty založil téhož roku kapelu Babyshambles, s níž natočil dvě komerčně velmi úspěšná alba Down in Albion (2004) a Shotter's Nation (2007). Už více než pět let okupuje Peter Doherty stránky bulvárního tisku kvůli svým dlouhotrvajícím problémům s drogami, konfliktům se zákonem a značně "neuspořádanému" vztahu se supermodelkou Kate Mossovou.A jak jej dokázal zúročit? Je nepochybně zajímavé, jak se poslech od poslechu posluchačův vztah k albu vyvíjí. Bylo by chyba spokojit se s "první dobrou", byť se nejedná a nikdy nebude jednat o nic víc než "jen o písničky". Napoprvé zní Grace/Wastelands spíš jako vedlejšák někoho, kdo si odjel na týden odpočinout do divoké přírody, kam nejsou nataženy elektrické dráty, vzal si s sebou španělku a složil tam pár písniček.
Akustické kytary albu skutečně dominují, ale tvůrci dali průchod vynalézavosti a málokdy se jedná o bohapustou kotlíkárnu (byť ani té nejsme ušetřeni a patří mezi nejslabší místa alba - viz I Am The Rain); spíš tvoří základ, okolo kterého se obtáčejí prvky, příznačné pro mnohem širší spektrum stylů, do kterých jsou úsporné Dohertyho písničky zabaleny.
A tak tu máme plně akustické country blues (Arcady), široký orchestrální sound jak z filmových soundtracků ze 70. let (A Little Death Around The Eyes), dekadentní náladovky, sympaticky přibarvené smyčci (1939 Returning, Salomé), ryzí countryrock (Palace Of Bone), ale i v kontextu alba výjimečný, nicméně oživující a zdařilý pokus "přismažit" všechny ty živé struny a blány elektronikou (první singl Last Of The English Roses).
Všechny ty "styly" a "soundy" spojuje především spratkovský Dohertyho zpěv - ten může leckoho iritovat, jinému připadat neodolatelně sexy, ať tak či tak, je rozhodně výrazný a nezaměnitelný, což se počítá až na prvním místě.
Všechny dosavadní projekty Petera Dohertyho, tedy Libertines i Babyshambles, samozřejmě vykazovaly značné retroprvky, na kterých je ostatně celá současná kytarová scéna postavena. I na svém sólovém albu použil zpěvák postupy, které, bez nadsázky, byly retro už v době, kdy je v 60. letech vytěžili Beatles (viz tradiční jazz v Sweet By And By).
Písničkářsky, resp. autorsky, není jeho album nijak mimořádné, nicméně vyvážením a vzájemným doplněním všech součástí "projektu" Grace/Wastelands (do něhož můžeme počítat i výtvarnou podobu obalu a bookletu, která je taktéž zpěvákovým dílem) se Dohertymu přece jen podařilo předčit očekávání.
Peter Doherty: Grace/Wastelands
vyd. Parlophone/EMI, čas 40:47
hodnocení iDNES.cz: 60 %
