Ukázky z CD najdete v audiogalerii.
V už tak poměrně kontroverzních poměrech žánru řečeného nu-metal bychom těžko hledali jméno s kontroverznějším nádechem, než Limp Bizkit.
Tentokrát ovšem ani tolik nejde o to, že by jejich zpovykaný předák Fred Durst čeřil vody bulváru. V mnoha směrech podivná a zarážející je aktuální studiová nahrávka Unquestionable Truth.
Rozseknuta na dvě části, nabízí na své první části pouhých 29 minut hudby, což má být rehabilitace za více než rozporuplně přijaté předchozí album Results May Vary.
Do sestavy se po několika letech trucování vrátil kytarista Wes Borland, který byl vždy považován hudebního tahouna kapely a který odmítal aktivně se podílet na zaprodání byznysu a odklonu od původní myšlenky.
Nijak tedy nepřekvapí, že zmizela podbízivá líbivost posledního hitu Behind Blue Eyes, převzatého od The Who. Limp Bizkit hlásí návrat ke kořenům.
Skladby bezcitně řežou, zasekávají, kapela burácí (s výjimkou poslední The Surrender, akustické, ale i tak zneklidňující a temné) a Durst plive oheň na celý svět. Otázkou zůstává, jestli po všech komerčních výstřelcích a mediálních masážích ještě tento "restart" někdo pětici uvěří.
"Vylepšení Limp Bizkit" se navíc až podezřele podobají Rage Against The Machine. Design alba, pohrávající si s "jakoby komunistickou" symbolikou, vyznívá v tomto směru téměř jako nějaká ironická narážka.
Díky poněkud dřevní produkci a náladě nahrávky se nabízí i paralela s Metallikou a jejím St. Anger. Jenže to bylo album sice nanejvýš výstřední, ale s jasným řádem a pointou.
Limp Bizkit zatím namísto toho nabízejí převážně otazníky. O to těžší pozici má chystané druhé pokračování.
Limp Bizkit - The Unquestionable Truth (Part 1)
Flip/Universal Music, délka CD 29:44
Tři pecky: The Propaganda, The Truth, The Priest
Hodnocení iDNES: 
