Proč si vychováváte rivaly, místo abyste dřel na své kariéře?
Ze zcela sobeckých důvodů. Tím, že pomáhám konkurenci, přemýšlím víc o vlastní práci. Navíc psaní je samotářská práce, kdy mohu mluvit jen s počítačem; pro změnu vítám možnost mluvit s lidmi.
Dá se psaní vůbec naučit?
Talentu se naučit nedá, ale nadané mohu učit praktickým věcem: jak postavit strukturu příběhu, vývoj charakterů, jak přemýšlet.
Má těch šest vybraných scénářů něco společného?
Byl jsem překvapen, jak jsou odlišné od americké produkce. A vzpomněl jsem si na něco právě opačného: jak jsem na pozvání Ivana Passera a Miloše Formana přednášel na filmové univerzitě v Los Angeles. V domnění, že mluvím k umělcům, jsem opěvoval Truffauta, Felliniho. A pak jsem se zeptal: Kolik z vás chce točit filmy za sto milionů dolarů? Ruku zvedli všichni.
Váš film Don Juan DeMarco, který známe i z našich kin, přijali lidé podle vašich představ?
Líp, než jsem čekal, a v Evropě čtyřikrát líp než ve Státech. S filmem je to jako s dětmi, jste u jejich zrodu moc blízko, máte dojem, že jste do do nich vložil vše, co jste měl, vše že jste kontroloval - a pak odejdou a dělají si, co chtějí, žijí si po svém, vlastním životem. Vím, o čem mluvím, mám pět dětí.
Jak jste v Donu Juanovi dokázal dát dohromady tak těžko zvladatelné hvězdy, jako jsou Johnny Depp a Marlon Brando?
Na Deppa jsem myslel od počátku, v úvahu přicházel i Leonardo DiCaprio, ale Depp byl číslo jedna. A právě on mi jednou řekl: Co takhle přizvat Marlona Branda? Já na to: Fajn, pokračuj ve snění, ale jestli tě to potěší, nabídku mu pošlu. Zprostředkoval ji producent filmu F. F. Coppola - a pak už si pamatuji jen ten okamžik, kdy sedíme s Brandem v jeho obýváku a chystáme film.
Zastupujete v Praze institut pro nezávislé tvůrce. V tuzemsku se říká, že je tu nezávislý každý filmař, neboť žádný nemá peníze. Čím se řídí nezávislost ve Státech: financemi, nebo postojem?
To je hodně široké spektrum. Třeba můj syn absolvuje filmová studia na newyorské univerzitě a chystá s kamarády projekt za dvacet tisíc dolarů, vše si dělají sami, o peníze prosí, půjčují si je, málem i kradou - to se považuje za nezávislý film. Na druhé straně já mám točit v Paříži film za 55 milionů dolarů se dvěma hvězdami, producenti vydělali peníze na pozemcích a přes velkou společnost slíbili distribuční práva pro Ameriku. A také tohle je nezávislý film. Na pohled znamená nezávislost nízký rozpočet, žádné hvězdy ani záruky, ale ve skutečnosti jde hlavně o témata, která Hollywood nezaplatí předem, protože jim nevěří. I oscarový vítěz Zamilovaný Shakespeare byl vlastně nezávislým, Hollywood totiž nenávidí historické látky. Jako by stále platil slib zakladatele Warner Bros. Jacka Warnera - Nikdy nenatočím film, kde by hrdinové psali husím brkem. No a nakonec dostal Oscara i historický Titanic.
Teď mě napadá, že nestihnete americké prezidentské volby...
Už jsem volil, předem, písemně, to je ve Státech možné.
A komu jste dal hlas - jestli jste ochoten o tom mluvit?
Volil jsem Ala Gorea. Mám pro to přinejmenším dva dobré důvody. Bushův stát Texas je mezi státy Unie na padesátém místě v růstu populace a na prvním v počtu poprav. Pro hodně lidí jsou volby i jistým typem show, vybírají spíš podle toho, jak by kandidát roli prezidenta hrál, nikoli jakým prezidentem by byl, a říkají, že Bush to hraje líp. Ano, souhlasím: kdybych hledal herce pro filmovou roli prezidenta, obsadil bych také Bushe. Jenže problém je v tom, že na rozdíl od filmu netrvá vláda jen dvě hodiny.
Chtěl byste natočit film o některém americkém prezidentovi?
Proboha, nikdy!
Ze zcela sobeckých důvodů. Tím, že pomáhám konkurenci, přemýšlím víc o vlastní práci. Navíc psaní je samotářská práce, kdy mohu mluvit jen s počítačem; pro změnu vítám možnost mluvit s lidmi.
Dá se psaní vůbec naučit?
Talentu se naučit nedá, ale nadané mohu učit praktickým věcem: jak postavit strukturu příběhu, vývoj charakterů, jak přemýšlet.
Má těch šest vybraných scénářů něco společného?
Byl jsem překvapen, jak jsou odlišné od americké produkce. A vzpomněl jsem si na něco právě opačného: jak jsem na pozvání Ivana Passera a Miloše Formana přednášel na filmové univerzitě v Los Angeles. V domnění, že mluvím k umělcům, jsem opěvoval Truffauta, Felliniho. A pak jsem se zeptal: Kolik z vás chce točit filmy za sto milionů dolarů? Ruku zvedli všichni.
Váš film Don Juan DeMarco, který známe i z našich kin, přijali lidé podle vašich představ?
Líp, než jsem čekal, a v Evropě čtyřikrát líp než ve Státech. S filmem je to jako s dětmi, jste u jejich zrodu moc blízko, máte dojem, že jste do do nich vložil vše, co jste měl, vše že jste kontroloval - a pak odejdou a dělají si, co chtějí, žijí si po svém, vlastním životem. Vím, o čem mluvím, mám pět dětí.
Jak jste v Donu Juanovi dokázal dát dohromady tak těžko zvladatelné hvězdy, jako jsou Johnny Depp a Marlon Brando?
Na Deppa jsem myslel od počátku, v úvahu přicházel i Leonardo DiCaprio, ale Depp byl číslo jedna. A právě on mi jednou řekl: Co takhle přizvat Marlona Branda? Já na to: Fajn, pokračuj ve snění, ale jestli tě to potěší, nabídku mu pošlu. Zprostředkoval ji producent filmu F. F. Coppola - a pak už si pamatuji jen ten okamžik, kdy sedíme s Brandem v jeho obýváku a chystáme film.
Zastupujete v Praze institut pro nezávislé tvůrce. V tuzemsku se říká, že je tu nezávislý každý filmař, neboť žádný nemá peníze. Čím se řídí nezávislost ve Státech: financemi, nebo postojem?
To je hodně široké spektrum. Třeba můj syn absolvuje filmová studia na newyorské univerzitě a chystá s kamarády projekt za dvacet tisíc dolarů, vše si dělají sami, o peníze prosí, půjčují si je, málem i kradou - to se považuje za nezávislý film. Na druhé straně já mám točit v Paříži film za 55 milionů dolarů se dvěma hvězdami, producenti vydělali peníze na pozemcích a přes velkou společnost slíbili distribuční práva pro Ameriku. A také tohle je nezávislý film. Na pohled znamená nezávislost nízký rozpočet, žádné hvězdy ani záruky, ale ve skutečnosti jde hlavně o témata, která Hollywood nezaplatí předem, protože jim nevěří. I oscarový vítěz Zamilovaný Shakespeare byl vlastně nezávislým, Hollywood totiž nenávidí historické látky. Jako by stále platil slib zakladatele Warner Bros. Jacka Warnera - Nikdy nenatočím film, kde by hrdinové psali husím brkem. No a nakonec dostal Oscara i historický Titanic.
Teď mě napadá, že nestihnete americké prezidentské volby...
Už jsem volil, předem, písemně, to je ve Státech možné.
A komu jste dal hlas - jestli jste ochoten o tom mluvit?
Volil jsem Ala Gorea. Mám pro to přinejmenším dva dobré důvody. Bushův stát Texas je mezi státy Unie na padesátém místě v růstu populace a na prvním v počtu poprav. Pro hodně lidí jsou volby i jistým typem show, vybírají spíš podle toho, jak by kandidát roli prezidenta hrál, nikoli jakým prezidentem by byl, a říkají, že Bush to hraje líp. Ano, souhlasím: kdybych hledal herce pro filmovou roli prezidenta, obsadil bych také Bushe. Jenže problém je v tom, že na rozdíl od filmu netrvá vláda jen dvě hodiny.
Chtěl byste natočit film o některém americkém prezidentovi?
Proboha, nikdy!
 Jeremy Leven |
 Jeremy Leven |
