"Na adresu pořadatelů nemohu říci ani jedno křivé slovo," tvrdí Bedřich Němec z kina Lucerna. "Pracují samostatně a spolehlivě, vůbec o nich nevím." Výtky některých novinářů odmítá: programových změn prý bylo minimálně - a že se nelíbila znělka? Prostě chyběly peníze na její přepis z videa. "Byla to příjemná oáza," libuje si Němec, "naposled jsem se podobně radoval, když jsme hráli Zachraňte vojína Ryana a z nepřetržitě nabitého sálu odcházeli mimořádně spokojení lidé."
Proti loňskému ročníku přibylo v hledišti cizinců spoléhajících na anglické titulky a na předpremiéru americké Lolity kuriózně přišlo nejvíc Francouzů - Paříž totiž snímek se skandální pověstí prý dosud nekoupila. Kromě Lolity poskytla společnost Intersonic festivalu další snímky ze své kolekce amerických nezávislých - včetně Kouřových signálů či Příští zastávky Wonderland, na něž už složila předkupní garance. "Samozřejmě je dobře, že přehlídky typu Indies podobné snímky popularizují, z hlediska distributorů však mají jeden problém: s výjimkou Febiofestu nám totiž pořadatelé neplatí," podotkla Alena Tocháčková z Intersoniku.
Během sedmi dnů sice zavítalo do dvou festivalových kin několik tisíc diváků, přesto ve srovnání s loňskými výsledky žádné převratné rekordy nepadly. "Lidé potřebují oddechový čas," soudí Tocháčková. Spolu s dalšími kolegy se domnívá, že na "podzemní" kulturu jsme tu byli zvyklí dlouhá léta, zatímco Západ se zahltil konzumním hlavním proudem. "Až se i my namlsáme té masové spotřeby, začneme podobně jako současný Západ rádi objevovat jinou kulturu," věří Tocháčková. Podle Němce musí diváci Indies překonat i jazykovou bariéru.
