Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nevinná nevěra japonského úředníka

  16:37
- Japonský film Smím prosit?, který byl v Čechách poprvé uveden na letošním Febiofestu a tento týden se dostává do distribuce, staví svůj, v podstatě jednoduchý a z našeho pohledu značně nevinný, příběh na kontrastu stroze puritánské a uniformní japonské společnosti a přirozené lidské potřeby vyjádřit své emoce, i když jsou v rozporu s konvencemi a normami.

Život upjatého čtyřicetiletého úředníka Šoheie Sugijamy se prakticky omezuje jen na pobyt v kanceláři, odkud večer odjíždí domů, aby se vyspal a ráno opět vyrazil zpátky do práce. Tento nudný a ubíjející stereotyp, který mění život v přežívání, u něj rychle vyústí do těžké a dlouhotrvající deprese.

Světlo do této šedé Sugijamovy reality vnese až tajemná kráska, která každý večer, vyhlíží z okna soukromé taneční školy. Po čase stárnoucí muž odloží ostych a strach a přihlásí se do tanečních kursů krásné Mai.

Sugijama brzy objeví kouzlo tance a mezi ním a Mai vznikne zvláštní a velmi osobní vztah, který má nádech něčeho zapovězeného, a proto tak vzrušujícího. Ženatý čtyřicátník odchází večer od své ženy, aby se s krásnou instruktorkou oddával waltzu a sambě. Taneční kurzy představují i pro ostatní účastníky vytoužený oddech od tvrdě normované společnosti a představují pro ně únik do světa svobody, do světa, kde se mohou někomu svěřit, aniž by byli vystaveni tlaku předem daných očekávání a vžitých představ.

Sugijamova manželka si tajemné výlety svého muže vykládá jako nevěru a najme si soukromého detektiva. Paradoxně je tak vztah manželky a manžela tím nejméně fungujícím. Vlatně neznámí lidé si na kurzech sdělují svá tajemství, odhalují své osudy a děje se to právě proto, že je sbližuje společná zkušenost něčeho zakázaného a snaha vymanit se z nesmyslných pravidel.

Smím prosit? je velmi jemným a nevinným filmem o touze člověka, který se ocitá uprostřed přetechnizované a jako celek výborně fungující společnosti, po upřímných citech, vztazích a hlavně po svobodě.

Pro Evropany může symbol tance jako zakázaného ovoce působit komicky, ale ve skutečnosti tu vlastně o tanec ani nejde. Místo něj by bylo možné dosadit si cokoli jiného, co pro nás představuje něco, po čem opravdu toužíme, ale o čemž víme, že se to nesluší. Všem zúčastněným jejich společný únik přinese nakonec to, po čem celou dobu toužili - opravdové lidské vztahy a jiskru do jinak nezajímavého, neosobního a až sériového života.

Smím prosit? (Japonsko 1995)

scénář a režie Masajuki Suo
kamera Naoki Kajano
hrají Kodži Jakušo, Tamijo Kusakariová, Naoto Takenaka, Eriko Watanebová
distribuce v ČR Intersonic
čas 119 minut

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.