Podle přání fotografa se poslušně stěhovala od stolu ke stolu. Než si zapálila, všech se ptala na svolení, všem nabídla. A pak si objednala pivo, aby ze sebe setřásla čerstvý dojem z projekce filmu. "Ještě se vznáším, ještě v tom lítám. Já vůbec hrozně ráda lítám, ve všech významech toho slova," smála se.
V tuzemsku na Tmavomodrém světě pláčí muži víc než ženy. Jak to vypadalo na projekci anglické verze pro zahraniční hosty?
Úplně stejně, máte pravdu. Smrkali hlavně pánové, taky jsem si toho všimla.
Myslíte si tedy, že je to spíš mužský film?
To je zajímavé, že se na to ptáte zrovna mě. Asi opravdu působí hlavně na muže, ale ženy si v něm mohou najít mou hrdinku Susan, což je příklad dost emancipované dámy. Na to, že je Angličanka, je provdaná za důstojníka a žije na venkově počátkem čtyřicátých let, dělá si bez ohledu na konvence přesně to, co sama chce. Je dobře, že se tak prolomilo staré klišé upjaté britské lady, a má to ještě další užitečnou stránku. Pro každý národ je totiž vždy prospěšné, když se vidí zvenčí, očima jiných: takhle zjistíme, že vypadáme méně důstojně a hloupěji, než si o sobě myslíme.
TARA FITZGERALDOVÁ, křehká brunetka svým vzhledem předurčená k postavám oduševnělých, osudových žen, ukončila v roce 1990 herecké vzdělání na Drama Centre v Londýně a ihned poté ji objevil film. Debutovala snímkem Hear my Song (1991, režie Peter Chelsom) a pokračovala filmy Sirens (1993, John Duigan) či A Man of No Importance (1994, Suri Krishnamma). K jejím nejvýraznějším hrdinkám patřila Betty ve filmu Angličan, který vylezl na kopec (1995, Christopher Monger), který byl uveden i v tuzemsku a kde hrála s Hughem Grantem, či Gloria ze snímku Brassed Off (1995, Mark Herman), kde byl jejím partnerem Ewan McGregor. Hereččinu filmografii z posledních let doplňují snímky Conquest, Childhood či New W orld Disorder, z televizních děl pak Francouzo va zátoka, známá i z českého vysílání, Little White Lies či In the Name of Love .Na diva delní scéně účinko vala ve hře Naše píseň s P eterem O'Toolem či v Hamletovi s Ralphem Fiennesem coby Ofélie, hrála rovněž Antigonu či Blanche v Tramvaji do stanice Touha. Nyní točí v Lucembursku s americkými kolegy v čele s Johnem Turturrem nový film, jehož děj se odehrává za časů inkvizice v Benátkách
Vám se zdá chování Susan přirozené? I to, že nejdřív podvede manžela s českým holobrádkem a pak se sama nabídne jeho příteli?
Já ji docela chápu, dokonce ji obdivuju: měla odvahu, riskovala svou pověst, přestože v té době ženy na anglické vsi své vášně zpravidla ovládaly. Ale uvědomte si, že muže měly ve válce, ženy musely počítat s tím, že se nevrátí, žily jenom pro tu chvíli, protože nevěděly, jestli je ještě jiný takový okamžik čeká. No a jestliže se pak objevil tak atraktivní muž, jako je Ondřej Vetchý... Vždycky je to vitální záležitost.
Vy jste dramatick ou školu absolvo vala teprve před jedenácti lety. Představ o v ala jste si svou profesi jinak? Ztratila jste už nějaké iluze?
Naopak, je to lepší, než jsem čekala. Ze všech stran mě tenkrát varovali, že herecká práce je prostě otřesná, že v téhle branži se pohybují samí nepříjemní lidé. Toho jsem se opravdu bála, ale nebylo to zas tak hrozné. Já měla ovšem vyloženě snový začátek, prakticky hned po studiích jsem se dostala k filmu, což se běžně nestává. Než se mladí herci dostanou takříkajíc do kursu, musejí vystupovat po různých klubech, ve vzdělávacích programech...
Ovšem britský film nyní zažívá slavné vzkříšení. Je to jen díky finančním tokům z národní loterie, nebo přišla g enerace talentů?
Platí to druhé, aspoň bych si to ráda myslela. Mimo Británii se o tom málo ví, ale loterie, která náš film finančně postavila na nohy, byla už velice kritizována. V důsledcích totiž přinesla i špatné, zbytečné filmy, které neobstály u diváků ani u kritiky. Celá země tleská nadšením, jakmile se zrodí jeden hit, ale když pak od každého takového hitu vznikne tisíc imitací, to je hrůza.
Zřejmě máme v Česku to štěstí, že z Londýna nakupujeme jen ty skvělé původní hity, ne už jejich špatné odvozeniny...
Ale v jednom ohledu představujete v Evropě výjimku ve vztahu k Hollywoodu. Zatímco většina národních kinematografií se americké inv aze bojí a brojí proti ní, vy Britové máte výhodu stejného jazyka, vzájemných koprodukcí, společných štábů, herců...
Hollywoodu nedávno hrozila herecká stávka, postihlo to i vás?
Ano, ta hrozba nad Anglií visela také, mnoho projektů se proto odkládalo. Britský odborový svaz herců sice nemá nad svými členy takovou moc jako svaz americký, nicméně kdyby existovaly dobré důvody, pro něco, nejen proti něčemu, asi bych stávkovala také.
Takže byste necítila jako vlastizradu, na rozdíl třeba od některých francouzských herců, kdybyste točila v Hollywoodu?
Ani ne, natolik jsem se nikdy do téhle politické hry nezapletla. Na druhé straně jsem z Hollywoodu ještě žádnou nabídku nedostala a instinktivně, citově tíhnu přece jen spíš k Evropě. Pokud jde o společný jazyk, můžete ho chápat jako výhodu, ale plyne z něj i pověstná lenost nás Angličanů užívat jinou řeč než mateřštinu.
O pověstné britské lenosti slyším poprvé, zato britský humor je světoznámý. Opravdu existuje jako jednolitý, zvláštní pojem?
Řekla bych, že britský humor je svébytný, suchý, temný, možná tvrdší a hlubší než jinde. Ale jednolitý není. Na severu je hodně černý a drsný, možná je ovlivněný podmínkami, kterými tamní lidé prošli, kdežto u nás na jihu, odkud pocházím, máme humor spíše jemnější, lehčí, založený na hře se slovíčky.
Má opravdu každý Brit smy sl pro humor?
(smích) Obávám se, že zdaleka ne.
A co onen pověstný britský klid? V tom legenda nelže?
To je těžké, aspoň já tedy Angličany jako obzvláště klidný národ nevidím. Ten legendární britský klid existuje spíš jako tradiční aristokratická vlastnost, která postupně vymírá pospolu se šlechtou. Vlastnost, k níž odvěky patřila jistá bezvýraznost, strnulost rysů, schopnost sebekontroly a ukrývání citů...
Vy sama tuhle britskou vlastnost ztělesňujete?
Já?! (smích) Já ji umím použít v práci. Tedy zahrát.
Zase zklamání. Existují aspoň slavní britští gentlemani?
Ano, jeden: herec Hugh Grant. On je přesně ten typ. Ale nevěřte proboha na britské gentlemany! To je zas jen pozůstatek třídního systému, který umírá a rozpadá se na kousky. Britský gentleman neboli uhlazený aristokrat je dneska ohrožený druh, skanzen, přírodní rarita. Když se na tyhle důstojné britské stereotypy dívám třeba ve filmu, najednou si uvědomím, jak legračně, možná dokonce přihlouple můžeme my Angličané působit.
Probrali jsme české představy o britských modelech, co je podle vás typické naopak pro Čechy.
Jsou velmi štědří, upřímní, otevření. A mají pozitivní povahu, ze všech Čechů vyzařuje sluníčko, optimismus. Dává vám to smysl?
Nezlobte se, ale nedává. Asi znám úplně jiné Čechy než vy.
Tak vidíte, to bude stejné jako s těmi britskými gentlemany z vašich představ. Zvenčí zkrátka vypadáme jinak.
Zkusme ještě srovnávat, třeba zdvořilostní konverzaci. Angličané se prý baví o počasí; o čem nejčastěji mluví Češi?
O autech. Pak ještě o politice, ale to už není rozpačité úvodní oťukávání, nýbrž vážný rozhovor. Podobně jako v Anglii.
A naposled: každý Angličan prý má dům, trávník a psa. Co vy?
(smích) Ano, mívala jsem dům, trávník i psa, ale už nemám. Teď žiju v bytě bez psů i trávníků, a třebaže psy miluju, jsem spokojenejší. Ještě jste zapomněla na jedno klišé o Britech, totiž že máme radši zvířata než lidi. To taky není pravda. I když někteří dokáží plakat pro psa spíš než pro člověka. Kvůli kokršpanělce Barče v Tmavomodrém světě tedy budou brečet určitě.
Jak vy dvě jste spolu vycházely? Která z vás dostane cenu pro nejlepší herečku?
Já se s Barčou rozhodně rvát nebudu. Respektovala mě sice, ale myslím, že trochu žárlila. Možná i proto, že jsme obě dozrzava.
Vážně: počítáte třeba s nominací na Oscara? A dovedla byste to čekání brát "po anglicku", tedy jako sport, pouhou hru?
Oscar je asi pro každého z téhle branže něco jako svatý Grál, obraz z dětských snů, kterého se nezbavíte. Ale správně říkáte, že je to jen hra, kterou si lze užít. To vědomí nesmíte ztratit.
Podle nové studie BBC se držitelé Oscara dožívají vyššího věku.
Vážně? No to je skvělé! Konečně pádný důvod, proč mít Oscara.
 Tara Fitzgeraldová |
 Tara Fitzgeraldová |
 Tara Fitzgeraldová |
