Jaký je rozdíl mezi tím, jak jste vnímala Národní galerii v okamžiku, kdy jste se sem vracela, a tím, jak ji vidíte po čtyřech měsících působení v jejím čele?
Po čtyřech měsících společné práce došlo ke značnému pozitivnímu posunu a doufám, že na všech stranách. Jsem přesvědčena, že i mí kolegové korigovali náhled na mou roli, již pan ministr kultury Pavel Dostál poněkud nešťastně nazval nucenou správou.
Čím se v těchto dnech zabýváte?
Novelou organizačního řádu, který sleduje dubnovou úpravu Statutu Národní galerie v Praze členící instituci na čtyři sbírky, ekonomicko-provozní útvar a útvar ředitele. Máme teď organizační řád postavený tak, aby se nemusel měnit každý rok pěti dodatky. Diskuse byly vzrušené, ale nakonec s pozitivním výsledkem.
Změní se tedy chod galerie?
Určitě se její práce nebude zásadně lišit od toho, jak fungovala dosud. Na míře odborné a koncepční autonomie jednotlivých sbírek se nic nemění. Není však možné vnímat tuto autonomii separatisticky, neboť Národní galerie v Praze je jedinou institucí. Na pořadu dne je zpřísnění ekonomického režimu galerie jako celku, což v tuto chvíli kolegové vnímají jako fakt, který není restriktivní, ale je v zájmu celé instituce. Například rozlišování investičních a neinvestičních akcí, nakládání s odpisy, příprava akcí podléhajících zákonu o zadávání veřejných zakázek vyžaduje příslušnou kvalifikaci. Je tedy racionální je podřídit dobře konstruovanému centrálnímu režimu. Musíme najít vnitřní mechanismy, které zaručí, že s finančními prostředky budeme nakládat nejen efektivně, ale také v souladu s platnými právními předpisy.
To znamená, že dosud byly s něčím takovým problémy?
Limity pro jednotlivé útvary tady byly vždycky. Důležité je, abychom si uhlídali třeba objem splatných faktur, nebo abychom si příliš tolerantním systémem záloh na drobná vydání nepřipravovali nepříjemná překvapení. Hospodaření není o restrikci, ale o průběžné odpovědnosti jednotlivých útvarů.
Jak dnes vidíte možnosti jiných zdrojů financování?
Je samozřejmě velmi žádoucí je získat. Přáli bychom si, aby jich bylo co nejvíc. Všichni ale cítíme, že se nedá předpokládat, že by jich přibývalo. Nebudou snad ubývat, ale může se stát, že budou skromnější.
Mluví se hodně o obchodní činnosti...
Obchodní činností, která je do určité míry limitována normami pro příspěvkové organizace, se nyní důsledně zabýváme. Stěžejní budou naše vlastní produkty. Máme centrální edice, ale chystáme souvislou řadu reprodukcí, jednotlivé sbírky vydávají katalogy, z nichž řada má charakter publikací. Důsledně obnovíme činnost ediční rady a budeme zvažovat profil publikací tak, abychom oslovili i návštěvníka, který nemá zájem o objemný vědecký katalog, nicméně rád by si z výstavy něco odnesl. V prodejnách má přednost kompletní sortiment galerie. Ustavili jsme i interní poradní orgán, jenž posoudí kvalitu produktů od externích dodavatelů.
Nebylo by jednodušší vybrat kvalitní firmu?
Pokusy o takové pronájmy zatím ztroskotaly. Donedávna byla obchodní činnost úplně centralizovaná, což mělo i řadu negativ. Prodejny jsou nyní v působnosti sbírek - modelovým organizačním typem je prodejna otevřená loni Sbírkou starého umění ve Šternberském paláci. Centrální obchodní oddělení bude útvarem, kudy procházejí naše produkty a produkty určené pro všechny prodejny.
Jak hodnotíte výstavu Josefa Lady?
Pokud se takový projekt trefí do správné doby, na správné místo a uděláme mu správnou propagaci, je to skvělé. A Ladova výstava byla skutečně národní pouť. Finančně prospěla všem zúčastněným. Trojsmlouva mezi Správou pražského hradu, Národní galerií a Gallery s.r.o., založená na korektních vztazích, je model, který se osvědčil. Jeví se jako velmi výhodné, aby velké, obdobně organizačně zajištěné projekty byly pravidelnou součástí našich výstavních plánů.
Jaké jsou nynější priority Národní galerie?
Jednak je to dokončení rekonstrukce paláce Kinských, který by měl být příští rok zpřístupněn veřejnosti. Zabýváme se také projektem revitalizace Anežského kláštera, jehož rekonstrukce vlastně nikdy nebyla úplně dokončena. Větší část areálu patří hlavnímu městu, s nímž se v nejbližších týdnech dohodneme na podmínkách nájmu. Třetí velká věc je koncepce budoucího využití Veletržního paláce. Je to složité, ale nikoli neřešitelné. Chceme nejprve pojmenovat všechny jeho činnosti a problémy, zjistit finanční nároky a potřeby.
Budete se hlásit do výběrového řízení na generálního ředitele Národní galerie?
V galerii jsem již dříve pracovala a vnitřně jsem se s ní nikdy nerozloučila. Do výběrového řízení se tedy hlásit budu. Mělo by proběhnout v prvním pololetí tak, aby nejpozději 1. července už byl ve funkci jeho vítěz na generálního ředitele - ten by měl vypsat řízení na místo ředitele Sbírky moderního a současného umění.
V postavení "časově termínované ředitelky" bych si mohla říct, že nebudu vytvářet žádné koncepce a postarám se jen o to, aby instituce fungovala samospádem, že se omezím na likvidaci starých problémů a budu se snažit, aby nové nevznikly. Takhle se ale neumím stavět k životu. Pro výběrová řízení je sice nezbytné mít názor, ale vytváření skutečných koncepcí je tvůrčí proces, jehož základem je konstruktivní polemika. Jedna z prvních věcí, kterou jsem říkala při nástupu, je, že se budu snažit vytvořit potřebu vzájemné komunikace. A to se, myslím, povedlo.
Po čtyřech měsících společné práce došlo ke značnému pozitivnímu posunu a doufám, že na všech stranách. Jsem přesvědčena, že i mí kolegové korigovali náhled na mou roli, již pan ministr kultury Pavel Dostál poněkud nešťastně nazval nucenou správou.
Čím se v těchto dnech zabýváte?
Novelou organizačního řádu, který sleduje dubnovou úpravu Statutu Národní galerie v Praze členící instituci na čtyři sbírky, ekonomicko-provozní útvar a útvar ředitele. Máme teď organizační řád postavený tak, aby se nemusel měnit každý rok pěti dodatky. Diskuse byly vzrušené, ale nakonec s pozitivním výsledkem.
Změní se tedy chod galerie?
Určitě se její práce nebude zásadně lišit od toho, jak fungovala dosud. Na míře odborné a koncepční autonomie jednotlivých sbírek se nic nemění. Není však možné vnímat tuto autonomii separatisticky, neboť Národní galerie v Praze je jedinou institucí. Na pořadu dne je zpřísnění ekonomického režimu galerie jako celku, což v tuto chvíli kolegové vnímají jako fakt, který není restriktivní, ale je v zájmu celé instituce. Například rozlišování investičních a neinvestičních akcí, nakládání s odpisy, příprava akcí podléhajících zákonu o zadávání veřejných zakázek vyžaduje příslušnou kvalifikaci. Je tedy racionální je podřídit dobře konstruovanému centrálnímu režimu. Musíme najít vnitřní mechanismy, které zaručí, že s finančními prostředky budeme nakládat nejen efektivně, ale také v souladu s platnými právními předpisy.
To znamená, že dosud byly s něčím takovým problémy?
Limity pro jednotlivé útvary tady byly vždycky. Důležité je, abychom si uhlídali třeba objem splatných faktur, nebo abychom si příliš tolerantním systémem záloh na drobná vydání nepřipravovali nepříjemná překvapení. Hospodaření není o restrikci, ale o průběžné odpovědnosti jednotlivých útvarů.
Jak dnes vidíte možnosti jiných zdrojů financování?
Je samozřejmě velmi žádoucí je získat. Přáli bychom si, aby jich bylo co nejvíc. Všichni ale cítíme, že se nedá předpokládat, že by jich přibývalo. Nebudou snad ubývat, ale může se stát, že budou skromnější.
Mluví se hodně o obchodní činnosti...
Obchodní činností, která je do určité míry limitována normami pro příspěvkové organizace, se nyní důsledně zabýváme. Stěžejní budou naše vlastní produkty. Máme centrální edice, ale chystáme souvislou řadu reprodukcí, jednotlivé sbírky vydávají katalogy, z nichž řada má charakter publikací. Důsledně obnovíme činnost ediční rady a budeme zvažovat profil publikací tak, abychom oslovili i návštěvníka, který nemá zájem o objemný vědecký katalog, nicméně rád by si z výstavy něco odnesl. V prodejnách má přednost kompletní sortiment galerie. Ustavili jsme i interní poradní orgán, jenž posoudí kvalitu produktů od externích dodavatelů.
Nebylo by jednodušší vybrat kvalitní firmu?
Pokusy o takové pronájmy zatím ztroskotaly. Donedávna byla obchodní činnost úplně centralizovaná, což mělo i řadu negativ. Prodejny jsou nyní v působnosti sbírek - modelovým organizačním typem je prodejna otevřená loni Sbírkou starého umění ve Šternberském paláci. Centrální obchodní oddělení bude útvarem, kudy procházejí naše produkty a produkty určené pro všechny prodejny.
Jak hodnotíte výstavu Josefa Lady?
Pokud se takový projekt trefí do správné doby, na správné místo a uděláme mu správnou propagaci, je to skvělé. A Ladova výstava byla skutečně národní pouť. Finančně prospěla všem zúčastněným. Trojsmlouva mezi Správou pražského hradu, Národní galerií a Gallery s.r.o., založená na korektních vztazích, je model, který se osvědčil. Jeví se jako velmi výhodné, aby velké, obdobně organizačně zajištěné projekty byly pravidelnou součástí našich výstavních plánů.
Jaké jsou nynější priority Národní galerie?
Jednak je to dokončení rekonstrukce paláce Kinských, který by měl být příští rok zpřístupněn veřejnosti. Zabýváme se také projektem revitalizace Anežského kláštera, jehož rekonstrukce vlastně nikdy nebyla úplně dokončena. Větší část areálu patří hlavnímu městu, s nímž se v nejbližších týdnech dohodneme na podmínkách nájmu. Třetí velká věc je koncepce budoucího využití Veletržního paláce. Je to složité, ale nikoli neřešitelné. Chceme nejprve pojmenovat všechny jeho činnosti a problémy, zjistit finanční nároky a potřeby.
Budete se hlásit do výběrového řízení na generálního ředitele Národní galerie?
V galerii jsem již dříve pracovala a vnitřně jsem se s ní nikdy nerozloučila. Do výběrového řízení se tedy hlásit budu. Mělo by proběhnout v prvním pololetí tak, aby nejpozději 1. července už byl ve funkci jeho vítěz na generálního ředitele - ten by měl vypsat řízení na místo ředitele Sbírky moderního a současného umění.
V postavení "časově termínované ředitelky" bych si mohla říct, že nebudu vytvářet žádné koncepce a postarám se jen o to, aby instituce fungovala samospádem, že se omezím na likvidaci starých problémů a budu se snažit, aby nové nevznikly. Takhle se ale neumím stavět k životu. Pro výběrová řízení je sice nezbytné mít názor, ale vytváření skutečných koncepcí je tvůrčí proces, jehož základem je konstruktivní polemika. Jedna z prvních věcí, kterou jsem říkala při nástupu, je, že se budu snažit vytvořit potřebu vzájemné komunikace. A to se, myslím, povedlo.
