Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nesnáším, když mě přirovnávají k Warholovi

  10:15
- Hynek Polák nemá žádnou výtvarnou školu. Vyučil se prodavačem a poté se hlásil na pražskou Hollarovu akademii, kde chtěl studovat obor malířství. U zkoušek ovšem neuspěl, a tak se dál vyvíjí jako malíř- samorost. O to pozoruhodnější je, jaké obrazy a jakou technikou dokáže ve svém věku malovat.

 

Je ti teprve jedenadvacet, ale tvé obrazy působí, jakoby jsi už byl naprosto vyspělý malíř. Věří ti lidé vůbec, že jejich autorem jsi ty?

Ze začátku mi to fakt lidé nevěřili a dělali si ze mě srandu. Maloval jsem sice od malička, ale pak jsem šest let hrál jen baseball. Vrátil jsem se k tomu asi tak před třemi lety, od té doby maluju intenzivně. Hrozně totiž miluju barvy. Barva je 100% záležitost. Ale jinak, vyvíjím se stále.

Jak to myslíš, že je barva 100% záležitos?

Na samotném malování mě asi nejvíce baví míchat právě barvy. Dost často si je nejdřív namíchám a pak teprve maluju. Rád bych třeba namaloval plátno, které by bylo celé červené. Jenže to nemůžu vystavovat. Barvy fakt miluju, někdy bych je i jedl.

A kterou bys jedl nejraději?

Mám tři nejoblíbenější barvy. Červenou, žlutou a stříbrnou.

Za tři roky jsi udělal docela obrovský skok a namaloval dost obrazů.

No, já maloval i před tím, ale nemyslel jsem na ateliér. Pak jsem začal pracovat v jednom papírnictví, kde mi nabídli i byt. Tam jsem si udělal ateliér a mohl malovat, kdy se mi chtělo. Teď ho ale bohužel zase nemám a sháním nějaké dobré místo. Vůbec bych jednou chtěl mít obrovský ateliér, kde by pracovalo třeba deset lidí a vzájemně by se ovlivňovali.

Proč myslíš, že tě nevzali na Hollarku?

Připadá mi to uhozené, když vidím, jaký lidi tam berou. Asi jsem nějak nezapadl do jejich měřítek. Nezvládl jsem takový kulturní test. Půlku jsem ho opsal a zbytek nevěděl.

Takže jinak se o výtvarné umění moc nezajímáš, mám na mysli teoreticky, a jen maluješ?

To ne. Zajímám se o různé lidi, kteří dělají zajímavé věci. V poslední době se mi nejvíc líbil Tomáš Svoboda. On maluje takové ty obrazy, kde je třeba obrovské parkoviště plné aut a je to pohled ze shora. Obrazy měl třeba vystavené v bývalém klubu Bunkr. Je to člověk, kterého bych osobně rád poznal. Jinak mě samozřejmě inspirují šedesátá léta a to je,myslím, i vidět. Miluju popartisty, hlavně Jasperse Jonase, trochu Roye Lichtensteina a samozřejmě Warhola.

Jak dlouho maluješ jeden obraz. Rozměry tvých pláten nejsou nejmenší?

Když začnu, tak většinou maluji dokud neskončím. Nechápu, jak někdo může malovat na několikrát. U mě hrozně záleží na výchozím impulsu. Jeden obraz maluju tak jedenadvacet, pětadvacet hodin.

A kdy přichází nejčastěji ten pravý impuls?

Třeba večer než usnu. To je případ i těch cyklů, které chystám po létě. Já musím malovat hned, abych udržel v hlavě výchozí myšlenku. Proto je to pro mě teď problém, když nemám ateliér.Poslední tři roky jsem prostě maloval, kdy jsem chtěl. Třeba jsem se v noci probudil s nápadem v hlavě a začal jsem malovat a skončil až odpoledne.

Obrazy, které vystavuješ právě nyní, měl jsi je hotov již dlouho před výstavou?

No, jen něco.Některé jsem dokončoval pár dní před výstavou. Třeba obraz Pavlína se právě stříhla do prstu nebo tu Ruku, tu jsem dodělal asi tři dny před zahájením výstavy, s níž mi hrozně pomohli kamarádi. Někdo mi zaplatil pozvánky, jiný zase plakáty. Je to pro mě velká zkušenost, protože jsem nic podobného zatím nedělal a musím říct, že ještě dvě hodiny před zahájením jsem nevěřil, že všechno dopadne dobře. Pak to ale byl skvělý pocit, když se obrazy líbily. Opravdová euforie.

Co plánuješ dál. Teď máš za sebou první výstavu, máš už v hlavě nové nápady?

Po létě bych chtěl začít dělat dva nové cykly, o kterých jsem se zmínil. Asi tak o patnácti, dvaceti plátnech.Bude to trochu něco jiného. Tyhle věci jsem maloval pro sebe, pro zábavu a řekl jsem si, že by nebylo špatné vystavit je. Další práce budou dělané vyloženě pro výstavu.

Na jaké téma ty cykly budou?

Já jsem trochu schizofrenik. Budou tam třeba čísla a auta, věci, které jakoby spolu zdánlivě nesouvisející. Vidím třeba poznávací značku se zajímavým číslem, a tak ji zakomponuju do obrazu o úplně něčem jiném.

 

Easy Rider

Bonie a Clyde

Cadillac

Hynek Polák v klubu Mecca, kde vystavuje své obrazy

Hynek Polák při rozhovoru

Pavlína se právě stříhla do prstu, k namalování tohoto obrazu autora inspirovala jeho kadeřnice

Pohovka, obraz, který autor věnoval Dji Vilémovi

Svalovec

Ty

Kuřačka kokainu

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.