Günter Grass

Günter Grass - Günter Grass | foto: Profimedia.cz

Nesnadné Psí roky Güntera Grasse

Čtyřicet let po německém vydání obsáhlého románu Psí roky od Güntera Grasse vychází tato poslední část takzvané Gdaňské trilogie konečně česky.

Když v roce 1999 dostal Günter Grass Nobelovu cenu za literaturu, ozvaly se poťouchlé hlasy, že ji vlastně obdržel za čtyřicet let staré geniální dílo Plechový bubínek, kterým si nasadil laťku natolik vysoko, že se mu ji už nikdy nepodařilo překonat. Právě Plechový bubínek, autorova románová prvotina, je první částí Gdaňské trilogie (vznikla v letech 1959-1963), do níž dále patří novela Kočka a myš a kterou Psí roky uzavírají.

Vzhledem k angažovanosti ve prospěch sociálních demokratů, ke kritice církve a křesťanských stran CDU/CSU měl autor v Německu od počátku své literární dráhy zavilé odpůrce. Tvrdit, že jeho tvůrčí potence po vydání Plechového bubínku jen klesaly, je však stejný nesmysl jako nekriticky vynášet do nebe všechno, co Grass kdy vytvořil.

Přiznejme, že více než šestisetstránková románová bichle Širé pole je pro čtenáře tak trochu utrpením ve srovnání třeba se svěže cynickou povídkou Žabí lamento, zesměšňující konzervativní fráze jako "právo na vlast" a touhu být pochován v rodné hroudě. Nebo že si rádi odpočineme nad loni i česky vydanou prózou Jako rak, čerpající ze skutečné historické události, a možná právě proto postrádající Grassovu typickou a někdy obtížně stravitelnou jazykovou květnatost.

Psí roky? Moje nejlepší kniha
Günter Grass kdysi prohlásil - a výpověď podle všeho nevzal zpět ani jako laureát Nobelovy ceny - že Psí roky považuje za svou nejlepší knihu. Nejlepší prý díky odvážnému vypravěčskému stylu, provokativnosti a bez ohledu na to, že Plechový bubínek se může některým čtenářům zdát formálně ucelenější.

Autor má právo na svůj názor, ovšem v daném případě je třeba jej přece jenom brát s rezervou. Oproti Plechovému bubínku, jehož jednotícím prvkem je vyprávění bubnující zakrslé dětské bytosti jménem Oskar Mazerath, existují v Psích rocích protagonisté tři.

V prvním dílu je to umělec židovského původu Eduard Amsel, poslední díl vypráví mlynářský synek a bojovný antisemita Walter Matern. Prostřední část je psána formou dopisů, jejichž autorem je mladý oportunista Harry Liebenau. Ten podlehl svodům nacistické ideologie, zejména výzvám k začlenění se do kolektivu a k práci užitečné pro celek.

Grassova symbolika a bezbřehá fantazie
Podobně jako zvuk plechového bubínku ve stejnojmenném Grassově románu existuje i v Psích rocích opakující se motiv - obraz plašidel na ptáky. O jeho významu kupříkladu coby groteskního portrétu Němců v uniformách SA mluví v jednom rozhovoru sám Grass, avšak čtenář nemající zkušenost s Grassovou bezbřehou fantazií v tomto případě možná jenom nechápavě zakroutí hlavou.

Protagonista Plechového bubínku Oskar Mazerath je geniální figurou "mimo dobro a zlo", na účinkující v Psích rocích však Günter Grass klade naopak nemalé mravní nároky, a snižuje tudíž jejich schopnost odhalit nám cosi, co dokáže pouze literatura jako svébytný druh umění.

Ale i tak román Psí roky obsahuje v jednotlivostech celé množství poučných inspirací k zamyšlení. Pozoruhodné je třeba Grassovo zesměšnění filozofického žargonu proslulého Martina Heideggera, které si nezadá s útokem, jejž později - až po Heideggerově smrti - podnikl proti tomuto konzervativnímu mysliteli a členovi NSDAP v próze Staří mistři z roku 1985 Rakušan Thomas Bernhard.

Nemenší pozornost zaslouží třeba i fakt, že "položid" Eduard Amsel studuje neslavně proslulou knihu Pohlaví a povaha, vyzývající mimo jiné k "židovské sebenenávisti". Jejím autorem je židovský autor a mizogyn Otto Weininger, kterého prý Adolf Hitler označil za "jediného slušného žida na světě".

Výměna víry, výměna legitimací
Jednu z kapitol románu Širé pole nazval Günter Grass O směnném kurzu pevných hodnot víry. Měl tím na mysli, jak východoněmečtí přisluhovači komunistického režimu vstupovali po roce 1989 do křesťanských církví.

V závěrečném dílu románu Psí roky vyměňuje Walter Matern komunistickou legitimaci za členství v nacistické straně a po válce se z něho pro změnu stává samozvaný a mstivý antifašista. Přesně takový, o jaké mohla poválečná komunistická ideologie opírat svá svůdná hesla o dobru a věčném míru.

Psí roky rozhodně nejsou lehkým čtením. Stojí však určitě za to pohroužit se do textu, který kvalitně převedli do češtiny specialista na dílo Güntera Grasse Hanuš Karlach a překladatelka Eva Pátková.

GÜNTER GRASS - Psí roky
Přeložili Hanuš Karlach a Eva Pátková. Atlantis 2006, 600 stran, doporučená cena 462 korun
Hodnocení MF DNES: