Směs fantasy, magického realismu a historického románu nemá daleko k Bulgakovovi na jedné straně a k Neilu Gaimanovi na straně druhé, kniha je však hlavně dokladem bezbřehé autorčiny fantazie a současně hluboké znalosti ruských reálií i pověstí.
Valenteová jednoduše vzala Morevnu a Kostěje a z jejich prostředí carských zámků, honosných stájí a hostin plných blin a kaviáru je přenesla do čerstvě leninského Sovětského svazu. Marija tak čeká na svého ženicha uprostřed honosného domu, který původně obývala s rodiči a třemi sestrami, v současnosti je však zabraný dalšími dvanácti rodinami a rozdělený plentami - vše je lidu.
Skřítkové pořádají komitěty
Dokonce i skřítci domovojové přijali stalinské manýry a pořádají komitěty. Vše je na příděl, včetně chleba, pokud vůbec nějaký je. Kostěj se změnil v cara Života a svoji carevici Morevnu odnáší do Černosvjatu. "Černosvjat se tolik podobá Kremlu, že ti dva musí být bratři, které od sebe hned po narození oddělili a každého dali jinam, na opačnou stranu světa." Lenin se střídá s babiznou Licho, která ztělesňuje smůlu, Stalin bdí nad draky. Ostatně když se Kostěj Nesmrtelný před Marijou Morevnou objeví poprvé, ohlásí: "Jsem soudruh Kostěj."
Valenteové ještě není pětatřicet, získala však už deset podstatných literárních cen. Čeští čtenáři, možná spíš jejich děti, ji znají jako autorku působivé série O dívce, která obeplula Čarozem na lodi vlastní výroby. Kniha vyšla před časem v Albatrosu.
Nesmrtelný příběh však rozhodně není čtením pro nejmenší, přestože z autorčiny fantazie se rodí skřítkové v podobě pušek a koně měnící se v automobily. Stejně bujaře se totiž věnuje popisu vztahu mezi Marijou a Kostějem včetně toho sexuálního.
Součástí knihy je i jeden z nejkurióznějších namlouvacích rituálů, v němž Kostěj Mariju, vyhladovělou z porevolučního Petrohradu. po několik nocí krmí těmi nejvybranějšími lahůdkami ruské kuchyně, přičemž Valenteové popis je tak sugestivní, že hravě předčí řadu literárních popisů svatebních nocí. Tak jak se Sankt Petěrburg změnil v Petrohrad a ten v Leningrad, tak se mění i Marija Morevna. Je stále táž, přesto jiná, když zjistí, že v Leningradu roku 1942 už žádní ptáci Ohniváci nežijí. "Jako by Valenteová měla ruskou duši," píší o knize její fanoušci.
V češtině vychází tenhle román o lásce, moci a smrti v překladu Evy Dobrovolné v nakladatelství Plus.
