Jean-Christophe Rufin odložil lékařský plášť i žaket velvyslance a vydal se na...

Jean-Christophe Rufin odložil lékařský plášť i žaket velvyslance a vydal se na legendární pouť do Santiaga de Compostela. | foto: 2media

Jak jednoho renomovaného lékaře znásilnila cesta do Compostely

  • 7
Cesta do španělského Santiaga de Compostela je jednou z nejslavnějších poutí Evropy. Svoje zážitky z ní popsal francouzský lékař Jean-Christophe Rufin v knize Nesmrtelná túra do Compostely.

„Cesta je síla, jež se prosadí, uchopí vás, znásilní a zformuje. Nedá vám slovo, nýbrž přiměje vás mlčet. Většina poutníků je ostatně přesvědčená, že sami nic nerozhodovali – situace ‚jim rozkázala‘. Nevydali se po Cestě, Cesta je přitáhla.“

Tak Rufin ve svém cestopise popisuje magii nastoupení pouti k bazilice stojící na místě hrobu jednoho z Kristových apoštolů, svatého Jakuba staršího, který jako první z apoštolů zemřel mučednickou smrtí. A sám se k tomuto omámení, vábení takzvanou Cestou, otevřeně hlásí.

Přitom nejde o žádného vnitřně nevyrovnaného dobrodruha, blouznivého ezoterika nebo náboženského fanatika. Jean-Christophe Rufin je spoluzakladatel humanitárního hnutí Lékaři bez hranic, vedl řadu jeho misí ve východní Africe a v Latinské Americe. Působil i jako francouzský velvyslanec v Senegalu a roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce, jež má čtyřicet členů.

Vedle občanského povolání je však také plodným a úspěšným spisovatelem. Mimo jiné obdržel i nejvýznamnější francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu, napsal celkem devět románů a sedm knih esejů. Nesmrtelná túra do Compostely byla v roce prvního vydání (2013) druhou nejprodávanější knihou ve Francii.

Vděčné téma

Rufinův zručně, detailně a s nadhledem napsaný cestopis, který v českém vydání nakladatelství Prostor v překladu Martina Pokorného nese podtitul Poutníkem chtě nechtě, není zdaleka jedinou knihou na toto téma. Pouť do Compostely je populární v celé Evropě, vykonala ji i spousta Čechů, a popsání zážitků z Cesty je vděčným tématem, jehož se zhostila řada autorů.

Kromě cestopisů lidí, kteří Cestu absolvovali v nejrůznějších délkách, z rozličných výchozích bodů a cestovali pěšky či na kole, si v češtině můžeme pořídit i turistického průvodce, který nás s klady i nástrahami pouti detailně seznámí.

A také beletristická díla, která compostelskou cestu tematizují: historický román populárního Vlastimila Vondrušky Tajemství abatyše z Assisi a také v new age kruzích proslulý román diskutabilního brazilského spisovatele Paula Coelha Poutník – Mágův deník. Z celé nabídky má však Rufinovo dílo bezesporu největší kredit a potenciální zájemce se nemusí obávat, že upadne do osidel výstředního grafomana.

Definice poutníka

„Kdykoli po návratu vyřknete větu ‚Šel jsem pěšky do Compostely‘, spatříte v obličejích týž výraz. V něm se nejprve projevuje úžas (‚Co tam pohledával?‘) a poté – trochu na způsob, jako když vás občas někdo pozoruje nahé – nedůvěra. Rychle se pak dospěje k závěru ‚Tenhle týpek má problém‘,“ popisuje na vlastní kůži prožité reakce Rufin.

Při téhle úctyhodné osmisetkilometrové pouti, na které se sice může méně zdatný zájemce napojit v průběhu, nemusí nutně jít o řešení vlastních problémů, a v dnešní době bez víry dokonce nemusí mít ani duchovní obsah. Jakkoli ve středověkém smyslu byla výrazem pokání a náboženského vyznání.

Nesmrtelná tůra jako e-kniha

Knihu Jean-Christopha Rufina si můžete na Knihy.iDNES.cz koupit i v elektronické verzi za 194 Kč.

„Při oněch nečetných příležitostech, kdy jsem musel čelit otevřené otázce ‚Proč jste se vydal do Santiaga?‘, mi odpověď činila velké potíže, jež nejsou znakem ostychu, nýbrž hlubokého zmatení. Namísto aby člověk projevil své rozpaky, je nejlepším řešením svést zvídavost tazatele falešnými směry: ‚Mušle svatého Jakuba byly vidět na památnících ve městě, kde jsem vyrůstal‘ (freudovská cesta), ‚Odjakživa mě fascinovaly velké světové pouti‘ (ekumenická cesta), ‚Miluju středověk‘ (historická cesta), ‚Chtěl jsem jít vstříc zapadajícímu slunci až k moři‘ (mystická cesta). ‚Potřeboval jsem čas k zamyšlení.‘ Tato poslední odpověď se nejvíc očekává a je obecně považována za ‚dobrou‘,“ analyzuje Rufin s humorem, který je v knize všudypřítomný, aniž by oslaboval seriózní výpověď.

V té se stýkají filozofické úvahy s popisy cesty očima udiveného pozorovatele, líčením příběhů a setkání, která patrně nikde jinde nejsou možná.

Na Cestě totiž padají všechny společenské rozdíly. Neboli: „Ať už vyjdete sebevíc vychovaní a spořádaní, netrvá dlouho a pod vlivem Cesty odhodíte ostych i důstojnost. Nezměníte se sice ve zvíře, ale nejste už ani tak docela člověk. Takto by mohla znít definice poutníka.“