Režisér Ivo Trajkov debutoval na poli celovečerního filmu v roce 1993 komedií Kanárská spojka, jež si nakonec vysloužila Plyšového lva za nejhorší snímek. Dnešní premiéra jeho druhého celovečerního filmu s názvem Minulost představí dílo vážné, do značné míry experimentující a ještě dobročinné. Takový skok se hned tak nevidí. "Jsem trochu exot, všude se cítím jako cizinec, a nejen pro svůj původ. K ničemu, co jsem jednou udělal, se už nevracím. Nerad se opakuji," prohlašuje třiatřicetiletý rodák z makedonského Skopje a absolvent pražské FAMU. Podpořte náš charitativní projekt, žádají producenti Minulosti, nadace World Circle Foundation a Česká televize. Vyslyšeli je pořadatelé festivalu Prague Indies, kteří dnes v Lucerně snímek uvedou ve třech představeních, i řada kin po celé republice. "Výtěžek ze vstupného, ale také z prodeje videokazet a soundtracků, případně z koncertů a výstav, zaplatí počítačovou síť pro svaz neslyšících," vysvětluje Trajkov. I hlavní hrdina patří k lidem žijícím v uzavřeném světě ticha, nicméně podle autora film nevypráví jen o neslyšících, nýbrž o "hledání smyslu života v tom nejširším smyslu slova". Mladý muž, jehož hraje Karel Zima z hradeckého divadla DRAK, se vrací z vězení a ocitá se v rozhodujícím bodě - buď vykročí zpět, nebo dopředu. A zvolí špatný směr... Téma neschopnosti komunikovat si prý vynutilo zvláštní formu. "Líčíme-li děj z pohledu neslyšícího, nemůžeme zvolit tradiční postupy včetně dialogů. Divák nesmí vidět ani vědět víc než hrdina," přesvědčuje Trajkov. Herci nedostali scénáře, nýbrž vybudovali postavy, které pak byly rovnou "vrženy" do různých situací. Nejdůležitější kvalitou Minulosti přitom pro Trajkova zůstává její dobročinná stránka: "Vyrobili jsme ten film neuvěřitelně levně. Opravdu by nebylo na místě, kdyby nás někdo podezíral, že jsme nejdřív utratili dvacet milionů a dva teď laskavě darujeme." Jak to, že tvůrce sponzorské taškařice Kanárská spojka učinil takový kotrmelec? "Člověk stárne a vyvíjí se," tvrdí Trajkov. "Například jsem zjistil, kolik času a energie věnuji jednomu filmu, a v tu chvíli člověku dojde, že by měl dělat něco, co má smysl. Kinematografie mi vůbec začala připadat jako slepá ulička, ale pak jsem objevil dobročinný motiv Minulosti a po dlouhé době mám pocit uspokojení."
(spa)
