V případě debutu kapele do noty zahrály i šťastné okolnosti, všichni si zapamatovali "toho zpěváka v brčálové čepici s červenou hvězdou" a po svižné hitůvce Po nohou se v rádiovém éteru zabydlela balada Praha (ta o "jedné holce v jednom bytě").
Nová kolekce v zásadě staví na podobném modelu. Se zvukem tentokrát pomáhal skotský producent Neil Douglas, který jistě přinesl do studia spoustu nových postřehů, v zásadě ale snad ani nemohlo dojít k nějakým razantním změnám.
"Radečci" sázejí na vzdušně prosvětlený, odlehčený kytarový popík. Pokud bychom sáhli pro paralelu do potravinářské terminologie, přímo se nabízí označení "ultra light".
Většinou je výsledek vkusně příjemný, potěší hlavně svižnější kousky dýchající energií, zajímavé aranžérské libůstky jsou rozvrstveny po celé ploše alba (jednoznačně vedou momenty podpořené houslemi).
Občas je ale až příliš té všudypřítomné vlídnosti a uhlazené neškodnosti. Spousta nápadů vysloveně volá po trochu dravějším nádechu, pětice je však tak důsledně hodná a nezlobivá, že občas (Noční ptáci, Ráno,...) balancuje na hraně plytké podbízivosti.
Když už jsme u výhrad, nelze si nevšimnout jisté šablonovitosti materiálu. Ne vždy to zachrání aranže, schválně zkuste srovnat třeba zmíněnou Ráno a otvírák alba Dík. K rušivým prvkům patří i Tominova místy zvlášně těžkopádná a neobratná intonace.
Sama kapela ovšem zdůrazňuje, že za svou nejsilnější stránku považuje koncertování. Naživo, jak známo, se otvírá prostor pro plnější, ostřejší vyznění. A máte-li navíc rádi kupříkladu Ready Kirken nebo Kryštof...
O5 & Radeček - Mainstream
Universal Music, délka CD 42:09
