"Jsem nervózní, jednoznačně," přiznala dvacetiletá rodačka z Benešova. A zároveň zlatá slavice, držitelka Anděla Akademie populární hudby a historicky první česká vítězka soutěže Česko hledá SuperStar.
Dlouho očekávané a poctivě připravované podzimní turné začíná v brněnské hale Vodova. Vybrala jste si Brno cíleně jako startovní bod, nebo se jednoduše sešlo více náhod?
Vybrala jsem si všeobecně Moravu, kde jsem koncertovala několikrát a vždy mě potěší, jak jsou lidé srdeční a otevření. Vždy mě uvítají s otevřenou náručí. Brno je navíc druhé největší město, kde je skvělá hala a mám zde dobré zázemí. S městem a lidmi v něm mám samé dobré zkušenosti, takže jsem neměla důvod nekývnout na uspořádání začátku turné právě tady.
Druhé album jste si hýčkala a do světa jej vypustila až se stoprocentní jistotou. Byla jste stejně pečlivá i při přípravách turné?
Myslím, že jsme byli pečliví všichni včetně celého týmu, který se kolem mě motá. Přípravy trvaly tři měsíce, zamýšlela jsem se zvlášť nad hudbou, videoprojekcemi a efekty, tak aby z toho měl divák co nejlepší dojem. Přála bych si, aby lidi nemuseli litovat, když vytáhnou paty z domova a půjdou „za kulturou“.
Spadne z vás nervozita a pocit zodpovědnosti hned při prvních tónech Malé mořské víly, kterými zahajujete téměř dvouhodinovou show, nebo až po vystoupení?
Nervózní jsem od začátku do konce (směje se). Teprve teď se totiž zúročí ty tři měsíce příprav. Mám šanci lidi získat tím, co jsem vytvořila s týmem. Pokud by diváci byli zklamaní, pro mě by to rozhodně nebyla zásadní odměna. Nervozita se samozřejmě spojuje se zodpovědností. Mluvím ale o té zdravé nervozitě, existují totiž momenty, kdy člověk zapomene na všechno. Stejně mu ale tluče srdce... Lidi jsou hnacím motorem a on je nechce zklamat.
V Brně budete zkoušet celé úterý. Stihnete se podívat i do města? Posedíte někde na dobrém čaji nebo kávě?
Myslím, že se dostanu ven. Na tom slavném brněnském kopci (Špilberk - pozn. red.) jsem byla minimálně dvakrát a moc se mi tam líbilo. Uklidňuje mě to tam.
Desku Dotyk některé kritiky vychválily, jiné vás mezi řádky označily za lamentující třináctiletou dívku, která si vylévá srdce do deníčku. Jak byste přesvědčila posluchače, který vás nezná, netuší nic o fenoménu SuperStar a neslyšel první studiový „produkt“ podepsaný vaším jménem, aby přišel na váš koncert?
Nevím, jestli je přesvědčovat mám, navíc nerada někoho do něčeho nutím. Jde o to, jaký mají hudební vkus. Můžu říct, že bude panovat hodně dobrá atmosféra bez stresu, zahraje parta skvělých muzikantů. Koncept je vymyšlen tak, aby se v žádném okamžiku lidé nenudili. Může se to stát, ale budeme se snažit, aby to tak nebylo.
Máte před sebou jedenáct koncertů a patrně několik čistě akustických dýchánků. Neděsí vás představa totálního vyčerpání? Co když si nestihnete všimnout, že začal podzim?
Nemyslím si to. Vzhledem k tomu, že budu hrát i píseň Podzim, se na něj těším. Rozhodně na něj nezapomenu, podzim je totiž jedním z mých největších zdrojů inspirace. Se zimou je to moje nejoblíbenější roční období. Cítím se v něm dobře.
Kromě hudby se věnujete řadě dalších aktivit - včetně Světlušky a propagace legálního stahování hudby. Nezlobte se, že se zeptám lidově, ale nehrabe vám z toho někdy?
Hrabe mi z toho někdy... Osobně mě baví dělat hodně věcí najednou. Jednou akcí pro mě práce nekončí, získávám motivaci posunout se dál, odpracovat si to naplno. Nechci zklamat lidi ani sebe. Hrabe mi, ale je to příjemné hrabání...
