Neokoukaná podívaná Tata Bojs k poslední desce Kluci kde ste se v hale Vodová rozjela s více než hodinovým zpožděním. Po hudebním intru party Please the Trees, která se pro diváky stala spíše nutným zlem protahujícím očekávaný hlavní chod, se za melodií zpívaných Marylin Monroe či Frankem Sinatrou sál zaplnil necelou tisícovkou lidí.
Stejně jako před televizním přijímačem, většina publika ve věkové kategorii 25+ zaujala pohodlnou polohu vsedě s plastovým kelímkem v ruce. Napětí? Ne. Zpruzení? Patrně. Nekonečné čekání? Jistě.
Krátce před 22. hodinou se z kotle logicky ozvalo zvolání Kluci kde ste?, aby jej vzápětí vystřídala první světelná ochutnávka z bohatého arzenálu. Tatáči do víru koncertu skočili rovnýma nohama. A to doslova. Však pro ně brněnští pořadatelé před vystoupením sháněli žíněnky.
Hlavní vysílací čas Tatavize není radno zmeškat a spoléhat na protahující se reklamní bloky. Kudu aditsuh a Splasklé vzpomínky, obě z poslední desky, nenechají nikoho v klidu. Obzvlášť následuje-li je Tanečnice. Pekelný úvod, až oči přecházejí. A nezastaví se – bohudík – až do konce programu.
Tata Bojs si potrpí na vizuální novoty. I tentokrát je spáchal Bublajs alias Cais aka bubeník. A díky bohu za ně. Pruhy, kužely, ornamenty, linky, jména, texty, binární kód. Show, která kolegům z branže nenašeptává, nýbrž jim bez skrupulí řve do uší, že nejsou ledky jako ledky a projekční plocha se dá využít k něčemu smysluplnějšímu než k předvádění mnohdy nepovedených klipů na klíč.
Když k tomu přidáme fakt, že Milan, Mardoša, Vladimír Bár a Jiří Hradil konečně zbořili usedlý zasedací pořádek na pódiu a fanouškům se ukázali v plné kráse, v plné polní a v první linii, kdy bubeníka neutopili v zadním plánu, dá se s klidem říct, že si na své přišli všichni. Nejen fanynky.
Na chlapcích je i sympatické, že nejsou slibotechny. Umí navnadit a dostát slova. Chvástali-li se s velkolepou show a metaforicky zástupnou projekcí, nekecali. Eko echo do zelena. Mouchy doprovázené stejně vtíravým světlem, které máte tendenci odhánět od obličeje jako dotěrný hmyz. Nesmírně Vesmírná pohoda. Mnohoúhelníky naditá Geometrická.
K tomu všemu neodmyslitelně patří Mardošův typický, mnohdy famózně arytmický tanec, jeho kouzelně jednoduché oslí můstky mezi písněmi, jimiž dává Caisovi čas na chycení docházejícího dechu a samozřejmě pubertální hlásek. Až se nechce věřit, že by jím v příštím roce ohlásil dvacetileté výročí fungování kapely.
V závěru se k chlapcům v černých košilích, bílých kalhotách a kravatách přidají i dvě stínoherní tanečnice. Jejich obličeje zůstanou milosrdně skryty za bočními plachtami, a kvůli jejich až příliš laxním výkonům je tomu dobře.
Na pražský koncert, který se koná v sobotu v pražské sportovní hale BC Sparta a je druhou a poslední příležitostí ke shlédnutí ojedinělé světelné show, nechť zajdou ti Chudáci, kdo si s Tata Bojs nechtějí hrát na Skovku, obětují Jednotku času, nevadí jim stát se dočasně Pěšáky Růžové armády. Budou Šťastnější.
Tata Bojs - Barevná hudba
Kluci kde ste? Tour, Hala Vodová Brno, 4. prosince 2007
Hodnocení MF DNES: 80%
