Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nepraš a Sopko společně vystavují na Hradě

aktualizováno 
Žádná tuzemská galerie nebyla schopna dokončit roky chystanou retrospektivu Karla Nepraše ještě za jeho života. Z finančních i méně pochopitelných důvodů se projekt odkládal tak dlouho, až Nepraš letos v dubnu, tři dny po svých sedmdesátinách, zemřel. Minulý týden společnost Gema art ve spolupráci se Správou Pražského hradu v Královském letohrádku otevřela pozvánku k definitivní retrospektivě, která by se měla konat v roce 2004. Stejné instituce připravily i souběžně otevřenou výstavu Jiřího Sopka v nedaleké Jízdárně Pražského hradu.

„Přes prazvláštní přístup institucí a komplikace z těch nejméně očekávaných míst se snad nakonec podařilo vzdát důstojný hold Karlu Neprašovi. Výstava i publikace jsou komorní poctou, která se snaží připomenout rozmanitosti, osobitost a význam díla umělce Karla Nepraše,“ píše v úvodu katalogu výstavy Linda Sedláková z Gema artu. Tuto společnost o pomoc s realizací skomírajícího projektu požádal krátce před smrtí sám Nepraš. Název expozice Karel Nepraš: Sedící Stojící Kráčející odkazuje k autorově cyklu, jež podepisoval Egypt-Giacometti-Nepraš.

Výstava se koná deset let po expozici Galerie hl. města Prahy, jež představila Neprašovu tvorbu převážně z 60. let, v náznacích pak z dalších dvou dekád. Nynější výstava, nacházející se v podzemí Letohrádku královny Anny, se soustředí především na posledních deset let. V nich Nepraš rozvíjel své „instalatérství“: figury skládal z vodovodních trubek, kohoutků a kovových spojů. Od jeho dřívějších soch se však liší. „Subtilní postavy, byť konstruované z rozvodových instalačních trubek a prvků, ztratily hrozivost technicistních neživotných figur, které jako monstra procházely téměř celou jeho tvorbou. Obojí je oproštěno, krajnosti jsou zredukovány, nastala doba smíru,“ píše v katalogu autor výstavy Jan Rous.

Šedesátiletý malíř Jiří Sopko má k Neprašovi blízko. Byli přáteli, mnohokrát spolu vystavovali (v roce 1987 malíř prosadil utiskovaného a téměř netvořícího sochaře na Veletrh umění v Basileji, čímž Nepraše vrátil na výtvarnou scénu), oba učili na pražské AVU a i tematicky se jejich tvorba prolíná. „Jeho obrazy představovaly zářivé barevné koncerty o lidské bídě, o jedincích deformovaných a omezovaných absurdním mechanismem, o zoufalé potřebě a nemožnosti komunikace, a ještě zoufalejší potřebě svobody,“ charakterizuje Sopkovu předlistopadovou tvorbu v katalogu Pavla Pečinková. Sopko je také s Neprašem přiřazován k takzvané škole české grotesky.

A ještě jedna věc je oběma autorům společná: jejich tvorba se po listopadu 1989 významně proměnila. Ať už Neprašem konstruované či Sopkem malované figury nedrtí tíha nesvobody, nýbrž - právě naopak! - tlaky zdánlivě všeobjímající, nicméně velmi relativní volnosti. „Znovu a posté naráží na stejný problém, před nímž stojí jako člověk i jako malíř: možnosti a limity lidského života. Něco podstatného se však v devadesátých letech přece jen odehrává: jeho interpretace získává větší odstup a nadhled, jeho výpověď výrazně zvážněla. Nezaměřuje se už tolik na momentální situaci člověka jako na jeho osud,“ píše o Jiřím Sopkovi Pavla Pečinková.

Výstava v Jízdárně Pražského hradu zahrnuje Sopkova plátna hlavně z poslední dekády. Organizátoři sál přizpůsobili intenzitě autorových barev. Postavili v něm čtyři „domky natřené žlutou, oranžovou, modrou a zelenou barvou. Na jejich vnitřních a vnějších stěnách visí malířovy obrazy. Také kulatá okna Jízdárny byla pokryta barevnými fóliemi. Na vchodu do galerie je zavěšený neonový nápis Sopko, vyvedený rovněž v jeho tradičních barvách.

„Když se řekne figurální kompozice, krajina a zátiší, každý si vybaví akademické 'gaučáky' v masivních rámech z první republiky nebo pokleslou produkci z někdejšího Díla, staré formy, které dosloužily. V Sopkově interpretaci dostávají novou platnost a aktuální smysl“ - tak se jeví Sopkova současná tvorba Pečinkové. V konfrontaci s pracemi Karla Nepraše jsou Sopkovy malby na Pražském hradě, přístupné do 30. listopadu.

KAREL NEPRAŠ
Sedící - Stojící - Krácející

JIŘÍ SOPKO
Sopko

Letohrádek královny Anny
27.9. - 30.11.2002

Jízdárna Pražského hradu
27.9. - 30.11.2002


Jiří Sopko - Velký Samaritán. 1998, akryl, olej, plátno, 200 x 170 cm, soukromá sbírka.

Karel Nepraš: Fontána - červená židle. 1989-1990, litina, červený lak, v. 173 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Pokus o sebevraždu. 1976-1977, litina, elektrický vodič, zástrčka, v. 39,5 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Kráčející. 2002, bronz, železo, textil, červený lak, v. 95 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Kráčející. 1999 a 2000, bronz, trubky, v. 170 a 250 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Egypt-Giacometti-Nepraš, Sedící - Císař. 1999, bronz, litina, trubky, v. 66 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Baletka. 1987, kovová konstrukce, drát, textil, lak, vodovodní kohoutky, v. 130 cm. Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Karel Nepraš: Šviháček (Moroa III). 1967, kovová konstrukce, textil, lak, v. 205 cm. Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Karel Nepraš: Moroa II. 1966, kovová konstrukce, textil, lak, v. 176 cm. Alšova jihočeská galerie Hluboká n. Vltavou.

Karel Nepraš: Prsa na jiný způsob. 1997, porcelán, holicí štětky, 120 x 97 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Fontána - červená židle II. 1989-90, litina, červený lak, v. 157 cm. Soukromá sbírka Praha.

Jiří Sopko - Zvědavci. 1998, akryl, plátno, 150 x 120 cm, soukromá sbírka.

Jiří Sopko - Houbičky II. 1992, akryl, plátno, 190 x 120 cm, soukromá sbírka.

Jiří Sopko - Hlavičky (Počitadlo). 1998, akryl, plátno, 145 x 120 cm, Gema art.

Jiří Sopko - Rudá lázeň (část triptychu). 1990, akryl, plátno, po 163 x 160 cm, Česká pojišťovna.

Jiří Sopko - Pyramida. 1998, olej, plátno, 140 x 115 cm, Gema art.

Jiří Sopko - Každý jinam. 1998, akryl, plátno, 150 x 120 cm, soukromá sbírka.

Jiří Sopko - Portrét III. 1998, olej, plátno, 100 x 85 cm, Gema art.

Jiří Sopko - Modří muži. 1998, akryl, plátno, 145 x 120 cm, soukromá sbírka.

Jiří Sopko - Tah na podzim (část triptychu). 1995, akryl, plátno, po 195 x 180 cm, Galerie hlavního města Prahy.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jan Zrzavý
Žlutý Kristus a další Zrzavého poklady. V létě bude i Kyncl a Gutfreund

Letní prázdniny se blíží, přesto galeristé po celém Česku stále pilně chrlí na své návštěvníky nové a nové výstavy. K vidění je dílo Jana Zrzavého, Františka...  celý článek

Z výstavy Voayer v pražském prostoru DUP 39
VIDEO: Staňte se voyerem. Výstava ukazuje nahé ženy v sexuálních polohách

V Praze začíná kontroverzní výstava Voayer, která návštěvníkům ukazuje živé nahé ženy jako skulptury. K vidění bude tři dny v prostorách galerie DUP 39. Vstup...  celý článek

Z výstavy Salvador Dalí ve Valašském Meziříčí
OBRAZEM: Božskou komedii podle Dalího představuje Valašské Meziříčí

Muzejní a galerijní centrum ve Valašském Meziříčí v létě zaplnily grafiky Salvadora Dalího. Včetně Božské komedie, která vznikla na motivy známého příběhu od...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.