Nemocnice podle diváků: lepší průměr

„Jurský park je mnohem věrohodnější než nová série Nemocnice. - Seriál je náhodou krásnej. Máma mi to včera říkala a já jí věřím.“ To jsou dva ze stovek názorů, jež si na internetu vyměňují diváci seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Lidé jsou hodně kritičtí. Ale dívají se.

„Ohlas seriálů kolísá díl od dílu; kolísání bývá tím výraznější, čím více lidí se dívá. Nicméně vývoj zájmu o novou Nemocnici je atypický,“ uznává analytička České televize Kristina Taberyová.

Obvykle totiž seriály po počátečním poklesu nabírají diváky znovu až v závěru, ale k Nemocnici se začali lidé vracet už při čtvrté části. Odborníci přitom tvrdí, že právě čtvrtý díl vždy rozhoduje.

„Platí-li ještě v dnešní době lety prověřená televizní zkušenost, že u seriálů potvrzuje úspěch až ohlas na čtvrtý díl, pak je Nemocnice předurčena k velkému úspěchu,“ míní Taberyová.

Čtvrtou část Nemocnice vidělo přes tři miliony diváků - 37 procent lidí nad 15 let. Pro srovnání: průměrná sledovanost Šípkové Růženky činila 32 procent a nových Četnických humoresek 28 procent.

Vše o Nemocnici, fotografie či ukázky ze soundtracku najdete ve Speciální příloze iDNES ZDE

Kromě peoplemetrů měřících počet diváků dělá ČT ještě vlastní výzkum, kde „měří“ jejich spokojenost vyjádřenou na stupnici od -10 do +10. A tady Nemocnice prohrává.

„Zatím máme data jen prvních tří dílů; spokojenost činila 5,8, což je lepší průměr,“ říká Taberyová. Četnické humoresky měly špičkovou spokojenost 8,1, Šípková Růženka nadprůměrnou, 6,4.

Podle výzkumu se ženám Nemocnice líbí o něco více než mužům, což dokládá postřeh diváka, jenž prý zastihl ženu s dcerou u sledování telenovely Kachorra na Nově. „Jak jsem poslouchal ty nemožné dialogy, konečně jsem pochopil, kam na to ti tvůrci Nemocnice chodí a proč se to těm našim holkám líbí,“ svěřil se na internetu.

Ze sálu do blázince
(recenze Mirky Spáčilové)

Seriál psaný takzvaně od stolu, nikoli však Dietlova, si dramata cucá z prstu. Pět dílů živil článek v místním tisku. Dalších pět dílů žene většinu postav k psychiatrovi. Jako by si autor všiml, že se hrdinové chovají bez logiky a smyslu, a předepsal jim léčbu. Koncem desáté části Nemocnice připomíná jeden velký blázinec.

Zároveň pokračuje snaha vnutit příběhu „znaky nové doby“. Když se dočasně v dobré obrátí milostné trable romské sestřičky, vzpomíná se na Romy v koncentračních táborech. Obavy z privatizace ukážou, proč mít odbory. Sotva Blažej zjistí, že mladšího syna medicína nebaví, což dávno ví i nejospalejší divák, zjeví se rekvizita umělecké moderny - marihuana. Jak odvážné! Zmizelý podnikatel „už sedí na Bahamách“, dívka silných řečí a křehké duše přišla „z děcáku“, na scéně se mihnou černoch i homosexuál.

Odstředivost osudů utíkajících z nemocniční půdy ven k „novým“ problémům, ke sváření bazénů či k pozdnímu mateřskému puzení doktorky Čeňkové, se prohlubuje. Další vleklou zápletku, chorobné pátrání dcery doktorky Králové po otci, zahájí věta „třeba je to jen nedorozumění“. Ano, je - přesto vydrží na sedm dílů.

Trvá též kuchyňské psychologizování typu „Vzpomínáš? Nač myslíš? Víš, co se mi zdálo?“. Ještě umocňuje dojem, že se zasekla kamera i čas. V líné utrápenosti si divák všímá, jak často mění u Blažejů ložní prádlo a jak se hrdlí o jeden pokoj, ač mají obří vilu. I jediné nosné téma, nejistotu stáří, tu „rozumně rozeberou“ na způsob politických debat, až ji zbaví vší šťávy. Prožvaní i nevěru.

Jen dvě herečky ještě drží Nemocnici při zdravém rozumu. Iva Janžurová pozemským humorem a Jana Štěpánková výrazem, jako by všichni kolem spadli z Marsu a ona by s nimi nejraději zatřásla, ne-li vyrazila dveře. Až závěrečné tři díly ukážou, jestli dvě výjimky zastaví procesí papírových loutek mířící do Bohnic. Ale v té době už může být „na práškách“ i zmatený divák.

Manželé Pěnkavovi. Fotografie ze 4. dílu seriálu Nemocnice na kraji města po 2O letech.