Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nemocnice po dvaceti letech

  12:02aktualizováno  12:02
Jako první jsme strávili několik dní přímo na natáčení dalších dílů Nemocnice na kraji města. Po více než dvaceti letech se před kamerou sešla většina původních herců. Co je k tomu vedlo? Ticho odlehlé obory ve Vysoké u Příbrami prořízne jasný povel: „Akce!“ Komparz na terase památníku Antonína Dvořáka, který se na dnešní den proměnil v Domov seniorů, ztichne, štáb přestane šoupat nohama na štěrkové cestičce a většina očí se upře k tmavomodrému mercedesu, z nějž už posedmé vystupuje Karel Sova mladší v bezvadně padnoucím obleku a jeho žena Kateřina. Přijeli navštívit bývalého primáře Sovu do jeho nového bydliště.

Natáčení je jako vlak

Více než po dvaceti letech se před kamerou sešli opět Ladislav Chudík, Ladislav Frej i Daniela Kolářová. Jen na druhé straně kamery chybí režisér Jaroslav Dudek, tvůrce legendárních prvních dvaceti dílů, který před rokem zemřel. Vystřídal ho Hynek Bočan.

Povely však kupodivu neudílí on. Je totiž společně s hlavním kameramanem Janem Šlapetou zavřený v přenosovém voze za rohem a všechno sledují na monitoru. Jasný hlas, který zklidňuje štáb a udílí povely, patří asistentce režiséra Zuzaně Mathéové. Hynek Bočan, dřív než za ním zapadnou dveře mikrobusu s nápisem Česká televize, naopak mluví s herci zblízka a tiše, často dlouho přemýšlí.

„Kdybyste věděla, jak mi bouchá srdce,“ říká mi Ladislav Chudík. Právě dotočil obraz, v němž se primář Sova odmítne podílet na privatizačním projektu svého syna Karla, a čeká, až režisér vyleze z přenosového vozu, aby vynesl verdikt, zda se bude záběr opakovat, nebo jestli byl dobrý.

Je dvanáctý natáčecí den a filmařům přeje počasí. Ještě včera lilo jako z konve a natáčení scén v parku bylo vážně ohroženo. „Zatím to jde dobře,“ směje se Přemysl Pražský, jeden z producentů.

Práce je však na samém počátku. Filmování zabere sto padesát natáčecích dnů, se srpnovou přestávkou bude trvat až do 20. listopadu. Nejnáročnější scény čekají štáb v červenci, to se budou natáčet operace a další scény přímo v Ústřední vojenské nemocnici, samozřejmě za provozu. Lékařská technika totiž postoupila tak, že není možné jako před pětadvaceti lety postavit operační sály ve studiu.

„Začátek natáčení přirovnávám vždycky k tomu, že se musí roztlačit nákladní vlak ručně. Když už se dají vagony do pohybu, dá se naskakovat a vyskakovat za jízdy a dělat různé kousky,“ povzdechne si Hynek Bočan. Zatímco všichni obědvají na parkovišti u obory, nechal si pan režisér přinést jen obloženou housku a minerálku. Během polední pauzy je totiž nutné přestěhovat kameru z parku do vilky a připravit se na natáčení několika obrazů v Domově seniorů, kam za bývalým primářem Sovou chodí na konzultace babičky z širokého okolí.

Proč se pouštět do rizika?

Nemocnice na kraji města, jejíchž prvních třináct dílů vzniklo v roce 1977 a dalších sedm o čtyři roky později, se stala nejúspěšnějším českým seriálem. První uvedení sledovali diváci se zatajeným dechem, smrt doktora Štrosmajera oplakal bezmála celý národ. Seriál se od té doby bezpočtukrát opakoval a vždy přitáhl k obrazovkám další diváky.

„Kritika ho může stokrát označovat za normalizační, ale nezapomeňme, že největší slávy se dočkal až v kapitalistické cizině,“ upozorňuje Ivo Mathé, který se jako produkční podílel na prvních třinácti dílech. A opravdu, v tehdejším západním Německu měl od prvních dílů vysokou sledovanost a právě Němci iniciovali (a zaplatili) výrobu dalších sedmi pokračování. Němci také přišli jako první, dva roky po smrti Jaroslava Dietla, za jeho ženou Magdalenou s nápadem na pokračování.

„Tehdy jsem to po poradě s rodinou a režisérem Jaroslavem Dudkem odmítla,“ říká Magdalena Dietlová. „Bylo to hrozně brzy po jeho smrti a já si to neuměla představit. Situace, která nastala loni, byla úplně jiná. Pokud totiž zájem publika trvá i po dvaceti letech, je to pocta a nemá se tomu bránit.“

Tím, kdo pokračování Nemocnice nakonec prosadil, je paradoxně člověk, který nezažil její úspěch na domácí půdě. Borek Severa totiž žil od roku 1968 ve Spolkové republice Německo. Právě on nakonec přemluvil někdejšího režiséra Jaroslava Dudka i dědičku autorských práv, Magdalenu Dietlovou, k pokračování seriálu. Původně ho měla natáčet Nova, teprve po složitých peripetiích se projekt dostal zpátky do České televize.

Proč byla Nemocnice na kraji města tak úspěšná?

- Aktraktivní prostředí nemocnice, navíc malé okresní, kam se může dostat každý. Jaroslav Dietl ho sám dobře znal, protože měl od malička problémy s kyčlí.

- Práce, která není jen zaměstnáním, ale smyslem života, vášní, ideálně skloubená se soukromím postav. Výstižně zachycené vztahy pracovní i soukromé.

- Až na občasné oslovení soudruhu a pár zmínek o stranické organizaci žádná politika. V sedmi dílech, které byly natočeny na objednávku německé televize, odpadlo i to.

- Autor dokonale znal své řemeslo. Ve svém posledním rozhovoru, který s ním dělal Jiří Janoušek pro Mladý svět a který vyšel až po jeho smrti, prozradil "recept" na seriál: "Dobře rozvržená expozice, úvod do děje by měl trvat tři díly, ale v nich se zároveň už musí rodit zárodky konfliktu, který by měl nejpozději ve třetím díle nabýt zřetelné podoby. Katastrofa by měla být v jedenáctém díle a tak dále."

- Všechny postavy byly obsazeny známými a populárními herci, i když pro úspěch za hranicemi to nehrálo roli.

- Břitký a sarkastický humor, jehož nositelem byly především postavy doktora Štrosmajera a doktorky Fastové. Některé Štrosmajerovy průpovídky zlidověly.

Na tom, že pouštět se do pokračování bylo velké riziko, se shodují všichni. „Základní vtip celého pokračování je v tom, že diváky bude zajímat, co se stalo s postavami, které přirozeně zestárly, co dělají děti, které se před dvaceti lety narodily,“ říká producentka Helena Slavíková z České televize.

Avšak definitivně všechny přesvědčil až scénář Jana Otčenáška, který se stejně jako v případě seriálu Hotel Herbich skrývá za pseudonymem Petr Zikmund. „Pocit máme asi všichni stejný: předtím, než jsme to četli, jsme byli plni obav a nejistoty, ale text nás přesvědčil, že by se to mohlo zdařit,“ shrnul to za všechny režisér Hynek Bočan. „Domluvili jsme se, že postavy a jejich charaktery zůstávají, ale všechno ostatní se změnilo - postavy mohou mít i jiný názor, pokud zůstane zachován jejich charakter. Nemůžeme se tvářit, že Petr Zikmund je Dietl a já Dudek, a musíme to udělat po svém. Můžeme jen předložit divákovi vlastní pohled a doufat, že se mu to bude líbit stejně jako před lety.“

Výzva

Stíny ve vysoké oboře se prodlužují a natáčení se pro dnešek pomalu chýlí k závěru. Asistent producenta už dávno všem rozdal rozpis zítřejšího natáčení, maskéři sklapli své kufříky, kostymérky pečlivě opatrují dlouhé kabáty, které jsou součástí kostýmů. Je třeba odvézt herce do Prahy, sbalit veškerou techniku a přesunout se na další místo. Zítra hned po ránu se začíná natáčet v Divadle v Řeznické.

Všechny už přemáhá po desetihodinovém natáčení námaha. Je to práce jako každá jiná, a přece je v ní ještě něco navíc - velká výzva. A také touha přiblížit se úspěchu prvních dvaceti dílů či aspoň neudělat ostudu fenoménu Nemocnice na kraji města.


Nemocnice na kraji města byla těžce vybojovaná
Všechno mohlo být jinak

Jaroslav Dietl chtěl původně napsat velký milostný příběh. Po dlouhých peripetiích si tehdy, v polovině sedmdesátých let, konečně vybojoval ženu, kterou miloval. Jejich rozvody a následný sňatek se řešily na stranických schůzích a jeho nová manželka kvůli tomu musela obětovat kariéru televizní hlasatelky. Jenže právě ona mu říkala, že když seriál z nemocničního prostředí založí na velké lásce mezi lékařkou a pacientem, bude to banální. Zkusil to a dal jí za pravdu. Nakonec z toho byla jen epizoda. Další čáru přes rozpočet mu udělali televizní schvalovatelé: je nepřípustné, aby primář ortopedie měl dva syny, z nichž jeden je emigrant.

Magdalena Dietlová se na naši žádost ponořila do svého archivu a po šestnácti letech, které od smrti jejího muže uplynuly, vytáhla pár listů zažloutlého papíru. Od roku 1974 na nich měsíc po měsíci zaznamenávala, co její muž zrovna píše. Záznam o „lékařském seriálu“ se poprvé objevuje v květnu 1976, to Dietl sbíral materiál. V červnu napsal synopsi a v červenci začal pracovat na prvním dílu. Právě proto, že musel předělat celý půdorys a stavbu seriálu, mu psaní prvních dvou dílů trvalo až do října. V listopadu napsal třetí a čtvrtý díl, v prosinci pátý a šestý.

„A najednou v lednu napsal díly 7, 8, 9, 10 a v únoru 11, 12, 13. Prostě to z jedné vody načisto dorazil,“ ukazuje Magdalena Dietlová pětadvacet let staré zápisky. Jak je možné, že šla jejímu muži práce tak rychle? „Psal celý život patnáct stránek denně. Scénář jednoho dílu měl obvykle 128 stránek.“

Dusno kolem seriálu

„Atmosféra v Československé televizi v roce 1977? Strašlivá a zajímavá, v každé redakci jiná,“ tvrdí dnešní prezidentův kancléř Ivo Mathé. „Někde řádila krutá normalizace, například ve zpravodajství, někde byla pod svícnem tma. To byl případ i redakce zábavy, kde seriál vznikl. To skoro nikdo neví, že to nebylo v redakci dramatických pořadů, kde měli jiné autorské i tematické preference a mnohem hůř se tam něco prosazovalo.“

Mathé tehdy pracoval v televizi jako produkční, nebylo mu ještě třicet a dostal zatím svůj největší úkol: třináctidílný seriál.

Jak to bude dál
Primář Sova (Ladislav Chudík) žije v Domově seniorů, kde působí také trochu jako lékař. Z Německa se vrací jeho syn Karel (Ladislav Frej) se svou ženou Kateřinou (Daniela Kolářová), kteří emigrovali, s projektem na privatizaci nemocnice v Boru. Tam je primářem ortopedie Arnošt Blažej (Josef Abrhám), který se stal ústřední postavou seriálu. Řeší nejen pracovní problémy, ale musí se vyrovnat i s vážnou chorobou své druhé ženy Iny (Andrea Čunderlíková) a se svým dávným zraněním ruky. Jeho rivalem se postupně stal mladší a dravější doktor Machovec (Tomáš Töpfer), kterého podporuje jeho stejně ambicíozní žena-lékařka (Barbora Hrzánová). Kdysi mladá a začínající Alžběta Čeňková (Eliška Balzerová), která se dostala do věku pro ženu kritického, žije sama a bezdětná. Její přítelkyně Dana Králová (Jana Štěpánková) se musí vyrovnat se smrtí muže, který byl otcem její dcery Elišky. Vrchní sestra Marta Huňková (Iva Janžurová) řeší problémy svého muže Pěnkavy (Josef Dvořák) v podnikání i milostné problémy jejich devatenáctiletého syna. Nečekanou kariéru udělal bývalý muž Iny Roman Jáchym (Jaromír Hanzlík), který se stal starostou Boru, i doktor Cvach (Josef Vinklář), v současnosti náměstek ministra zdravotnictví. Mnoho zápletek se bude točit kolem dětí hlavních postav: Blažejových dětí z prvního manželství lékaře Arnošta (Saša Rašilov) a právničky Veroniky (Tatiana Vilhelmová) i Honzy z druhého manželství (Ondřej Brousek), který se chce stát muzikantem, Elišky Králové (Zuzana Dřízhalová), která pátrá po svém otci a nakonec za něj považuje doktora Řehoře (František Němec), a Matěje Pěnkavy (Aleš Říha). Na oddělení se objeví i noví lékaři, Novosad (Robert Jašków), Klobouk (Radek Zima) a Šulcová (Daniela Šinkorová). Boj se svede i o místo ředitele nemocnice, na které si po bývalém řediteli Pekařovi (Josef Somr) dělá zálusk jeho zástupce Verner (Jiří Langmajer).

Už to, že se Jaroslavu Dietlovi podařilo prosadit seriál z nemocničního prostředí, považují ti, kteří tehdejší situaci pamatují, za malý zázrak. Když chtěl zdramatizovat Bassův Cirkus Humberto, řekli mu, ať nejdřív napíše něco o zemědělství. Tak vznikl Nejmladší z rodu Hamrů. Následoval Muž na radnici a Žena za pultem, další seriály na objednávku. Prostředí nemocnice však Dietl důvěrně znal a tušil v něm skrytou dramatičnost. Problém byl však v tom, že to bylo prostředí neangažované, kde šlo víc o lidské životy než o budování socialismu. Nakonec povolení takový seriál dostal. Tehdejší náměstkyně ředitele ČST Balášová měla za muže lékaře...

Přestože Jaroslav Dietl scénář seriálu napsal během neuvěřitelných pár měsíců, nebylo ještě vyhráno. Šéfy z Kavčích hor totiž znervóznil natolik, že jej nikdy nikdo neschválil, i když autor na poslední chvíli dopsal požadované scény ze stranických a svazáckých schůzí. Všichni se báli podepsat. K paradoxům tehdejší doby patří, že se přece jen začalo natáčet.

Tragédie

Obsazení seriálu od počátku provázely problémy. Podle Iva Mathého teď už nemá smysl říkat, kdo měl koho hrát, ale pro jednu z hlavních rolí se například počítalo s Janem Třískou. Nakonec se přece jen začalo točit, a nikdo netušil, že největší rána teprve přijde: po třech týdnech natáčení zemřel v červnu 1977 představitel hlavní role primáře Sovy - Karel Höger.

„Seděli jsme zrovna na předváděčce Ženy za pultem a najednou se otevřely dveře a vešel Ivo Mathé, přerušil projekci a vyvolal si režiséra Dudka s Jaroslavem. Bílý jako stěna řekl: Pánové, mám pro vás hroznou zprávu, Karel Höger umřel. To byla taková bomba, že všichni zůstali jako opaření,“ vzpomíná Magdalena Dietlová.
Tato smutná událost mohla totiž nejen protáhnout natáčení, ale i ohrozit výrobu celého seriálu. Na Kavčích horách byla tehdy spousta lidí, kteří by toto nechtěné dítě na obrazovce raději neviděli.

„Bylo zajímavé sledovat, jak rychle tehdejší potentáti začali Dudkovi a Dietlovi navrhovat různé náhrady. Samozřejmě šli podle nějakého aparátnického klíče, takže to všechno byli sice leckdy slavní herci, ale hlavně komunisti. Hrozilo i zastavení natáčení,“ vypráví Ivo Mathé. Dnes se všichni shodují, že obsazení Ladislava Chudíka, který souhlasil s tím, že se naučí rozsáhlý text v češtině co nejrychleji, bylo naprosto geniálním řešením, i když režisér Dudek po prvních natáčecích dnech váhal. Rozjetý vlak však už nebylo možné zastavit. Šlo jen naskakovat či vyskakovat za jízdy.

Kdo se už v seriálu neobjeví

Legendární doktor Štrosmajer - zemřel v posledním díle starého seriálu, jeho představitel Miloš Kopecký zemřel v roce 1996.
Hokejista Přemysl Rezek - Viktor Preiss
Doktor Peterka - Oldřich Kaiser
Správce zdravotního střediska v Týništi a jeho manželka - Václav Sloup a Dagmar Havlová
Doktorka Fastová - její představitelka Dana Medřická zemřela krátce po dokončení druhé série v roce 1983
Bývalý primář Vrtiška - Ladislav Pešek zemřel v roce 1986
Bývalá vrchní sestra Jáchymová, matka Romana Jáchyma - Nina Popelíková zemřela v roce 1982
Hospodyně Ema - postava zemřela v osmém díle seriálu, její představitelka Marie Motlová zemřela v roce 1985
Galuška, otec Iny - Josef Bláha zemřel v roce 1994
Veducí Pěnkavovy brigády Vandas - Vlamimír Menšík zemřel v roce 1988

Ladislav Chudík vzpomíná, že ho jeho mateřské Slovenské národní divadlo sice uvolnilo ze zkoušení, ale představení hrát musel. V červnu 1977 proto dvanáctkrát letěl mezi Prahou a Bratislavou. Při všech cestách se jen učil text primáře Sovy.
„Po letech jsem se ptala Miloše Kopeckého, kdo by byl lepší primář Sova, jestli Höger, nebo Chudík,“ říká Magdalena Dietlová. „Řekl: Podívejte se, možná, že by to Höger zahrál dokonaleji, ale byl by to pořád Karel Höger. Zatímco Chudík byl opravdu pan primář.“

Velká trefa

S takovým úspěchem, jaký seriál Nemocnice na kraji města zaznamenal doma i v zahraničí, nikdo nepočítal. V Československé televizi samé kolem něj dlouho vládly rozpaky a s jeho prvním uvedením se nijak nepospíchalo. Jaroslav Dietl se ohlasu, především tomu zahraničnímu, vždycky upřímně divil. Říkal, že nechápe, jak může dílo českého autora psané pro české publikum zaujmout i diváky venku.

K oblibě seriálu bezesporu přispěla atraktivita prostředí, které umožňuje rozehrát velké množství dramatických příběhů. Ukázala se i prozíravost autora, který zvolil malou okresní nemocnici, a ne špičkové klinické pracoviště, kam se každý nedostane. Dramatičnost zvýšilo i to, že lékařské povolání není jen zaměstnání, ale smysl života, vášeň a droga. Svou roli sehrála samozřejmá znalost prostředí, které měl Jaroslav Dietl možnost kvůli svým problémům s kyčlí poznat důvěrně. Přesto spoléhal ještě na odborné poradce.

Autor navíc dokonale znal své řemeslo. Ve svém posledním rozhovoru, který vyšel v Mladém světě až po jeho smrti, detailně popsal „recept“ na seriál: „Dobře rozvržená expozice, úvod do děje by měl trvat tři díly, ale v nich se zároveň už musí rodit zárodky konfliktu, který by měl nejpozději ve třetím díle nabýt zřetelné podoby. Katastrofa by měla být v jedenáctém díle a tak dále.“

Dalším uměním bylo napsat živé a uvěřitelné postavy - i v tom byl Jaroslav Dietl mistr, i když mu spousta oponentů vyčítala, že jeho hrdinové jsou příliš kladní. K úspěchu doma přispělo i to, že režisér Jaroslav Dudek obsadil téměř do všech rolí ty nejznámější české herce. Pro oblibu seriálu to však nebylo rozhodující, jak je vidět z úspěchu v zahraničí.

Nemocnice na kraji města se narodila pod šťastnou hvězdou. „Každá práce je vabank a trochu chemie,“ zamýšlí se nad tím režisér současného pokračování Hynek Bočan. „Ingredience můžete dát pokaždé stejné, správné, ale třeba jen v jiném poměru. A jednou za život se vám to podaří namíchat skvěle.“


Rozhovor s Magdalenou Dietlovou o tom, jak její muž psal Nemocnici na kraji města
Doktor Štrosmajer existoval

Jaroslav Dietl psal denně patnáct stran plnicím perem, které muselo dobře klouzat po papíře, aby nedostal křeč. Jednou odpověděl na inzerát a koupil si zásobu zažloutlých lesklých papírů od paní, jejíž muž chtěl napsat román a nestihl to. Na tento papír Dietl psal a jeho žena Magdalena jeho rukopis určitou dobu přepisovala na stroji. Přiznává, že pokaždé vyzvídala, jak to bude dál.

Kdy jste poprvé slyšela o seriálu z lékařského prostředí?
Když se s režisérem Jaroslavem Dudkem domlouvali, jaké prostředí by si rádi udělali. Shodli se na nemocnici, kterou Jaroslav dobře znal kvůli svým problémům s kyčlí, a navíc se znal s Ihorem Elyjiwem, ortopédem z Mostu a sportovním lékařem hokejistů. Jaroslav kdysi psal do Stadionu rozhovory se sportovci, též hokejisty, a aby to prostředí lépe poznal, jezdil s nimi na zájezdy. Tam se spřátelili. Když začal psát Nemocnici, vypravili jsme se do Mostu za ním, on nás tam na týden ubytoval a my jsme s ním sloužili denní i noční služby. Potom byl s Elyjiwem neustále na drátě, když potřeboval vědět, co řekne saniťák, když přiveze úraz. Asi to nebude „Pacient je zraněn a krvácí", ale jak mu poradil Elyjiw: „Tady ho máš, je moc špatnej, teče, a nevím kam.“

Týden mu stačil na to, aby poznal prostředí?
Už třetí den říkal, že má všechno, co potřebuje, že může jet domů. Prý už má tolik zážitků a vjemů, že musí začít psát.

Byl i u operací?
Oba jsme se zúčastnili takzvané totálky, totální endoprotézy. Já jsem omdlela, on to všechno vydržel, i když vyšel celý zelený. V kuřárně před operačním sálem běžela v televizi zrovna nějaká inscenace z lékařského prostředí. Lékaři si to samozřejmě neodpustili komentovat, a když Jaroslav ty nemilosrdné poznámky slyšel, zezelenal ještě víc. A řekl: „Nevím, co bylo horší, jestli ta operace, nebo ta čtvrthodinka potom. Teď, když budu psát, budu mít pořád ty ostré doktory v zádech a budu se muset moc snažit, abych nebyl vedle.“

Potkali jste přímo v mostecké nemocnici předobraz nějaké postavy?
Na chodbách u operačních sálů jsme potkali doktora, který kráčel středem, celý zakrvácený. „Kdo to byl?“ zajímal se Jaroslav a Ihor mu řekl: „To je velmi svérázný chlap, který je svůj. Je výborný operatér, ale nebere si servítky a má tu neustále problémy.“ A Jaroslav na to: „Toho tam budu mít, toho tam budu mít a bude ho hrát Miloš Kopecký.“ Ihor mu nabízel, že ho s ním seznámí, ale Jaroslav odmítl: „On by mě tu představu zničil.“ Doktor Štrosmajer byla jedna z mála postav, kterou napsal pro konkrétního herce.

Poznala jste i v některých jiných postavách lidi, kteří se pohybovali kolem vás?
Vždycky tam byl kus někoho, koho jsem znala. Tak, jako byl Jaroslav vnímavý na prostředí, byl vnímavý i na lidi. Pokládal takové otázky, že když jste odcházela, byla jste naprosto vyčerpaná, ale on spokojený. Všechny poznatky si ukládal. Nikdy setkání s člověkem, který ho aspoň trochu zaujal, neodbyl. Když už jste se s ním setkala, nemohla jste zabránit tomu, aby se váš charakter někde neobjevil.

Objevila jste se někde i vy sama?
Jako předobraz jsem nesloužila žádné figuře. Ale z mého charakteru je určitě něco v Alžbětě nebo doktorce Králové. Jsou to jen malé momenty nebo scénky, ve kterých jsem se poznala.

Zasahovala tehdejší moc do seriálu zásadním způsobem?
Jaroslav byl sám překvapený, že mu po Nejmladším z rodu Hamrů, Muži na radnici a Ženě za pultem povolili seriál z lékařského, naprosto neangažovaného prostředí. Ale různé požadavky se samozřejmě objevily - například ukázat, že je primář Sova ve straně. Jaroslav se sice bránil, že je spousta dobrých doktorů, kteří ve straně nejsou, ale byl to imperativ. Nakonec mu vyhověl, i když strašně zuřil. Když prvních třináct dílů koupila západoněmecká televize, tamější dramaturgové všechny tyto nelogičnosti vystřihli.

Jak si Jaroslav Dietl tohoto seriálu sám považoval?
Hodně se s ním natrápil. Původní půdorys byl jiný, hlavní postavou byl primář, který má dva syny, z nichž jeden emigroval. To tehdejší vedení televize nepovolilo, takže musel vlastně znovu vymýšlet celý příběh. Také proto psal první díly tak dlouho. Ale měl ho rád, protože si ho vybojoval, nikdo mu tu práci nezadal, měl rád prostředí, ve kterém se seriál odehrává, a nakonec to mělo velký úspěch všude ve světě. Z toho byl Jaroslav sám překvapený, říkal, že tam musí být něco, co je platné po celém světě.


Iva Janžurová v seriálu Nemocnice na kraji města.

Fotografie ze seriálu Nemocnice na kraji města.

Unikátní fotografie Karla Högera v roli primáře Sovy (na snímku s Eliškou Balzerovou), kvůli které pracovníci České televize obrátili archiv vzhůru nohama.

Fotografie ze seriálu Nemocnice na kraji města (doktor Blažej).

Fotografie ze seriálu Nemocnice na kraji města.

Sestra Ina a doktor Blažej v podání Andrey Čunderlíkové a Josefa Abrháma jako milenci a pozdější manželé a rodiče dospělého syna.

Roli doktora Štrosmajera napsal Jaroslav Dietl přímo pro Miloše Kopeckého (na snímku s Ladislavem Chudíkem).

Natáčení dalších dílů Nemocnice na kraji města. Dvanáctý den natáčení ve Vysoké u Příbrami. Daniela Kolářová, Ladislav Chudík a Ladislav Fraj před kamerou.

Sestra Ina a doktor Blažej v podání Andrey Čunderlíkové a Josefa Abrháma jako milenci a pozdější manželé a rodiče dospělého syna.

Ladislav Chudík si mezi jednotlivými záběry opakoval roli.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ze sedmé řady seriálu Hra o trůny
Hra o trůny znovu hlásí únik. Tentokrát za ním stojí Španělé

Za poslední týdny se stalo koloritem, že pravidelně přicházejí zprávy o tom, kde zase předčasně unikla nová epizoda seriálového fenoménu Hra o trůny. Tentokrát...  celý článek

Šatník z hudební romance Hříšný tanec (1987) je vlastně docela jednoduchý: bílé...
Baby nebude sedět v koutě. Před třiceti lety vyhrál Hříšný tanec

Nikdo do něj nevkládal velké naděje ani peníze. Jenže Hříšný tanec, natočený za pouhých šest milionů dolarů, se 21. srpna 1987 stal jedním z největších letních...  celý článek

Trailer k filmu Který je ten pravý?
VIDEO: Pravá blondýnka má v komedii doma exmanžela i milence s přáteli

Oscarová herečka Reese Witherspoonová se v romantické komedii Který je ten pravý? ocitne v obležení mužů. Díky bujaré narozeninové oslavě má doma najednou dvě...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.