Spíše než částka ale v Německu vyvolává debaty samotná aukce, proti níž protestují německé kulturní instituce. Goethův institut, Německá akademie pro jazyk a básnictví, Nadace pruského kulturního vlastnictví a další organizace vyjádřily v otevřeném dopise obavu z kulturního výprodeje. Cenná kolekce Kafkovy korespondence z let 1909 až 1924 podle nich nepatří do soukromých rukou, ale veřejnosti.
Pokud bude prodána, hrozí podle kritiků, že bude navždy ztracena pro literární výzkum. Kafkovy dopisy totiž odborníci považují za stejně důležitý pramen k poznání tohoto spisovatele a jeho díla jako Kafkovy romány Zámek a Proces či povídku Proměna.
Znepokojené instituce vyzvaly k finanční podpoře Německého literárního archivu v Marbachu, aby se mohl aukce plánované na 19. dubna zúčastnit a pokusil se Kafkovu korespondenci získat. Do dražby ji dal jeden z vnuků Ottilie, které se v Kafkově rodině říkalo Ottla.
Archiv v Marbachu mezitím oznámil, že našel soukromé i veřejné mecenáše, kteří mu mají pomoci získat 45 dopisů, 32 korespondenčních lístků a 34 pohlednic. Jeho ředitel Ulrich Raulff odhaduje, že konečná cena za Kafkova psaní oblíbené sestře se může vyšplhat až na 800 tisíc eur (19,4 milionu Kč).
Německý literární archiv má ve svých sbírkách po Oxfordu největší kolekci originálních rukopisů Franze Kafky na světě. Jeho korespondence s Ottlou je ale považována za zvláště cennou kvůli jejich důvěrnému vztahu.
Poté, co se ostatní sourozenci od rodiny pražského velkoobchodníka Hermanna Kafky odstěhovali, museli Franz a Ottilie společně čelit autoritářskému otci, což je vnitřně spojovalo. O devět let starší Franz pak stál na straně své sestry, když se rozhodla koupit proti vůli otce během první světové války pozemek na západě Čech i v jejím dlouho tajeném vztahu s katolíkem Josefem Davidem. Jejich manželství bylo v roce 1942 rozvedeno a Ottla jako židovka putovala do koncentračního tábora v Osvětimi, odkud se už nevrátila.
V Německu Kafkovy dopisy Ottle poprvé knižně vydal v roce 1974 přední znalec Kafkova díla Hartmut Binder. Představa, že tato korespondence zanedlouho zmizí v soukromé sbírce, ho prý bolí. "Bylo by více než škoda, kdyby Marbach zase jednou přišel zkrátka," citoval ho deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
