Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nemám rád pojem Slovan, říká režisér Zanussi

  9:53
Světově uznávaný polský filmař Krzysztof Zanussi převezme na středečním závěru pražského Febiofestu - jako vůbec první zahraniční tvůrce - cenu Kristián. Pak představí svou novinku, jež vyhrála Grand Prix na loňském festivalu ve Gdyni, snímek Život jako smrtelná nemoc šířená pohlavní cestou.

Proč jste dal filmu tak dlouhý název? Je to hra, reklamní trik, nebo truc vůči kinům, která dlouhé názvy v programech nesnášejí?

Všechny tři důvody platí. Ano, je to reklamní trik, ale taky název odpovídá obsahu, a kromě toho jsem natočil tolik filmů s krátkým jménem, že jsem si jednou schválně dopřál titul hodně dlouhý.
 

Krzysztof Zanussi (*1939) postupně vystudoval fyziku, filozofii a filmovou režii. Natočil jedenáct amatérských snímků a několik krátkých děl, v roce 1968 debutoval v celovečerním filmu Strukturou krystalu. Pak přišly další ceněné tituly "polské vlny morálního neklidu" - Krycí zbarvení, Iluminace, Rodinný život, Spirála. Natočil také film Z daleké země: papež Jan Pavel II. Zanussi rovněž přednáší (jeho žákem byl mj. Lars von Trier), často pracuje v mezinárodních produkcích a je nositelem mnoha cen. Snímkem Rok klidného slunce vyhrál v roce 1984 festival v Benátkách. Nyní je Zanussi pozván, aby předsedal porotě letošní karlovarské přehlídky.
Jenže se z něho nedá moc vyčíst. Jak byste svůj film krátce popsal, kdybyste mě chtěl přesvědčit, že ho musím vidět?

Tak takhle nenápadně po mně málem chcete, abych si sám napsal recenzi... - Dobrá. Myslím si, že je to film o naději, o návratu ke smyslu života, aspoň takový byl můj záměr. Ale jestli si ho tak přečtou a vyloží i jiní, to vážně netuším. Víte, původně jsem studoval filozofii - myslím tím skutečnou filozofii, ne marxismus-leninismus, to u nás v Krakově tenkrát kupodivu šlo. No a odnesl jsem si odtud zjištění, že co lze vyjádřit jazykem uměleckým, nedá se říci běžnými slovy. Kdyby vždycky stačilo jen poslat telegram, nemusel bych dělat filmy.

Polsku dnes vládne vlna hitů jako Ohněm a mečem či Pan Tadeáš, tedy historických příběhů o národní hrdosti. Proč? Vzešlo to z nálady Poláků, nebo ze spekulace, že výpravné látky táhnou?

Podívejte, jestliže na Wajdova Pana Tadeáše přišlo přes šest milionů Poláků, tak to už nemůže být spekulace, to jen dokazuje, že je Wajda génius. Což mu závidím, i když ho mám moc rád. Zkrátka Wajda vycítil, že v období transformace národ potřebuje vědět, odkud přichází. Uvědomte si, že ještě v 18. století mělo čtrnáct procent Poláků šlechtický titul - v Německu a Rakousku to byla dvě tři procenta. Proto i naše kultura byla šlechtická, nikdy měšťanská. A proto ani dnes nemáme zbohatlíky se vkusem "nových Rusů", naši milionáři si stavějí domy ve stylu šlechtických sídel a la Pan Tadeáš.

Ovšem vy jste taky Polák, a velké národní fresky netočíte. Je to tím, že hodně působíte v zahraničí a uvažujete už jako Evropan?

Což o to, ani já bych se nebránil takovému velkému, drahému filmu, jenže podobné projekty se opírají o literární předlohy, a já dělám snímky autorské. I když jeden takový nápad už mám... A k té příslušnosti: ano, cítím se Evropanem, ale proto přece ještě nepřestávám být Polákem. Co ovšem nemám rád, to je slovo, které vy Češi milujete - Slovan. To je přece pojem dávno vyčichlý, nikde jinde už si lidé neříkají, že jsou Franky nebo Germány. Spojuje nás to, že píšeme latinkou - ale nějaké slovanství?

Kde jste vzal, že Češi tenhle pojem milují?

To si nesete z dob národního obrození, kdežto pro nás Slované vždycky znamenali hrozbu, že naším hlavním městem bude Moskva. V současné polštině má Slovan dokonce mírně hanlivý význam: když někdo chodí pozdě, neotře si boty, ztratí klíče, řekne se o něm - Slovan.

Vaši předkové pocházejí z Itálie. A tak se musím zeptat - neurazte se: Máte něco společného s ledničkami značky Zanussi?

Trefila jste to: ano, jsou to mí velmi vzdálení příbuzní. Máme stejné předky, někdy kolem roku 1820 se naše rodové větve oddělily, ale víme o sobě. Bylo ohromně zajímavé, když jsem se z komunistické země prvně přijel podívat, jak pracuje velký západní koncern na elektrické spotřebiče. Občas se vídáme, píšeme si, i z Prahy jim pošlu pohlednici. Ale oni my nikdy nepomohli s filmem, a já jim nikdy nepomáhal s jejich ledničkami. Takže za tu značku neručím.

Polský režisér Krzysztof Zanussi.

Polský režisér Krzysztof Zanussi.

Polský režisér Krzysztof Zanussi.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.