Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Někdo to rád... Podruhé

  10:24
Obnovenou premiéru taneční komedie Někdo to rád... uvádí na scéně pražského Stavovského divadla Balet Národního divadla. Známý americký film s Marilyn Monroe se stal podkladem několika muzikálových a činoherních verzí a stal se volnou inspirací i k tomuto příběhu. Komedii se všemi důvěrně známými postavami - tanečníky Jerrym a Joem, primabalerinou Sugar a dalšími, doprovází původní hudba Petra Maláska inspirovaná jazzem i originálními filmovými melodiemi.

Soubor Baletu Národního divadla v Praze komedii nastudoval v pozměněném obsazení, takže diváci se tentokrát setkají s Jiřím Pokorným nebo Alexandrem Katsapovem v roli prvního kabaretiéra, Jiřím Jelínkem či Filipem Veverkou jako druhým kabaretiérem a Terezou Podařilovou v alternaci se Zuzanou Pokornou coby půvabnou sólistkou taneční skupiny (alias Sugar).

Autorem hudby inspirované jazzem i originálními filmovými melodiemi je Petr Malásek, píseň na text Václava Kopty zpívá Hana Hegerová.

Režisér Vlastimil Harapes a choreograf Libor Vaculík se nechali volně inspirovat slavným americkým filmem Billyho Wildera Někdo to rád horké. Na rozdíl od předlohy však přeseli děj z prostředí dívčí kapely do tanečních sálů a pódií.

Představení vzniklo v roce 1994 a v následujících sezonách se dočkalo mnoha repríz. Nyní se vrací na scénu a diváci mají znovu příležitost nechat se unášet příběhem plným humoru, překvapivých gagů a pohybového šarmu.

Někdo to rád…

Hudba Petr Malásek
Libreto Vlastimil Harapes, Libor Vaculík
Režie Vlastimil Harapes
Choreografie Libor Vaculík
Scéna Jiří Sternwald
Kostýmy Ľudmila Várossová

Osoby a obsazení

1. kabaretiér Jiří Pokorný / Alexander Katsapov
2. kabaretiér Jiří Jelínek / Filip Veverka
Sólistka skupiny Tereza Podařilová / Zuzana Pokorná
Milionář Luboš Hajn
Majitelka skupiny Michaela Černá / Marie Hybešová
Premiéra 8. března 2001, Stavovské divadlo, Praha
Dobrý baletní bulvár se vrací
(recenze Romana Vaška, redaktora Divadelních novin)

Balet Národního divadla se v posledních sezonách snaží vedle premiér nalákat diváky i na starší, "oprášené" inscenace. Loni se takto vrátil k Spící krasavici - šalamounsky přejmenované na Šípkovou Růženku - či k Malému panu Friedemannovi a Psycho. Zatím posledním obnoveným titulem je komediální balet Někdo to rád...

I tahle inscenace tak zapadá do čitelné dramaturgické linie baletu první domácí scény devadesátých let. Jejím znakem je volba divácky atraktivních titulů: často kontroverzních a ve zpracování cíleně skandálních životních příběhů (Čajkovskij, Isadora Duncan). S tím souzní i obliba scénické okázalosti, efektu. Soubor se tak mnohdy dostával až na vrtkavou hranu kýče, kterou nejznatelněji překročil v kostýmované baletní féerii Mauglí. Na druhou stranu se většinou dařilo díky Liboru Vaculíkovi udržet kvalitní úroveň choreografie; přínosem bylo zahájení spolupráce s Jozefem Bednárikem, jenž zanechal svůj specifický režijní otisk na celkem čtyřech pracích pro balet Národního divadla.

Na motivy slavného filmu Někdo to rád horké vytvořili Vlastimil Harapes a Libor Vaculík libreto, v němž příběh přizpůsobili řeči baletu. Hrdiny jsou dva kabaretní tanečníci, kteří se nechají angažovat do renomované dívčí taneční skupiny. Vznikl unikátní baletní žánr, v němž se mísí trocha gangsterky, estrády či decentní travesti podívané. Pro neskrývaný cíl - tedy pošimrat divákovu bránici - je uděláno maximum. Jako každá crazy-komedie, má i tato pořádně odpíchnuté tempo, hnané už v Maláskově reprodukované hudbě. Malásek nezapře jazzového muzikanta, v kompozici však vtipně pracuje i s parafrázemi na známé hudební motivy (Smetanovo Věrné milování). Vaculíkova choreografie zahrnuje pestrou škálu od stepu přes parodii klasického baletního tréninku po efektně vystavěná show-čísla. K nejzajímavějším pasážím patří společné výstupy kabaretiérů. Vaculík sytí tanec humorem, vymýšlí gagy, pohybově vystavěné situace mají pointu. Samozřejmě, travesti-role k tomu dávají široký prostor, ať už jde o rychlé převleky či nedokončený pánský (nebo dámský?) striptýz.

Obsazení nedoznalo v obnovené premiéře mnoho změn. V hlavních rolích byl nováčkem pouze Jiří Jelínek jako druhý kabaretiér. Na premiéře se mu ještě nepodařilo uvolněně vniknout do role a do vysokého tanečního tempa. Roli prvního kabaretiéra má zažitější Jiří Pokorný, jenž si pohrává s ženským převlekem, až chvílemi svému ženskému zevnějšku zcela propadá. Trojici doplňuje jako sólistka taneční skupiny Tereza Podařilová. V jejím pojetí je to upřímná postavička s mnoha sympatickými chybami - žádný nedostižný sexuální symbol. Zvláštní pozornost si zaslouží dvě do detailů "udělané" figury v podání zralých sólistů - opravdová dáma s temperamentem v krvi, Nelly Danko jako majitelka taneční skupiny, a postarší milionář, proměněný v neodolatelně třeštícího mladíka, jakého vytváří Luboš Hajn.

S baletem Někdo to rád... se vrací atraktivní titul, který má šanci přilákat do divadla i nebaletní publikum. Přes pochybnosti o správnosti takto směřované dramaturgie pražské baletní scény je třeba vidět "řemeslné" kvality inscenace. A navíc, kdy si zase tanečníci z Národního dopřejí takový flám s lehkonohou múzou?

Tereza Podařilová a Jiří Pokorný v představení Někdo to rád...

Tereza Podařilová v představení Někdo to rád...

Taneční představení Někdo to rád...

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.