Je to zkreslující výčet, protože Evanghelos Odyssey Papathanassiou, který toto jméno používá, není tak úplně skladatelem populární hudby. Podobně jako Yanni, Tomita, Andreas Vollenweider nebo Jean-Michel Jarre tvoří hudbu, která je těžko zařaditelná do světa mezi klasikou a populární hudbou. Nejčastěji se jí říká crossover.
Vangelis patří k nejpracovitějším skladatelům tohoto žánru. Od roku 1970, kdy vydal první sólové album, má na kontě 34 alb a 14 různých kompilací, z nichž skoro každá obsahuje pár předtím nevydaných kompozic. Výčet může pokračovat ještě třemi baletními a dvěma činoherními hudbami, ale hlavně osmi filmovými soundtracky, které zůstávají dosud nevydány. V případě slavného filmu Bounty s Anothonym Hopkinsem a Melem Gibsonem, Polanského Hořkého měsíce nebo kultovního filmu Mor z roku 1992 je to nepochopitelné.
Pro noviny zůstává osmapadesátiletý Řek divným pavoukem. Říká se, že nenávidí společenské rubriky. Od roku 1993 dal jen jedno interview - písemně jakémusi řeckému plátku u příležitosti nedávného koncertu Mythodea v Diově chrámu v Aténách. Od doby, kdy se stal díky Dobytí ráje hvězdou, se ani neví, kde žije. Po letech strávených v Paříži a Londýně se asi častěji vrací do rodného Řecka, jak lze soudit z toho, že své poslední snímky realizuje většinou s řeckými umělci. Žádný z jeho fandovských internetových serverů, z nichž mnohé jdou do nejmenších diskografických detailů, dokonce ani neprozrazuje, zda je ženat. Ví se však, že má bratra Nika - hudebního producenta.
Vangelis je jedním z průkopníků elektronické tvorby a většinu svých alb nahrál sám s pomocí syntetických nástrojů. V posledních letech se však stále častěji věnuje komponování pro symfonický orchestr. Je zajímavé, že k podobnému rozhodnutí dospěl zhruba ve stejné době i nejslavnější současný americký skladatel Phil Glass. Důvod je jasný, žádný elektronický nástroj nenahradí zvukovou plasticitu stočlenného hudebního tělesa.
Ve zmíněném rozhovoru Vangelis říká, že není proti hudebnímu vzdělání, ale má rád hlavně instinktivní posluchače: "Myslím si, že je chyba věřit, že k vnímání hudby potřebujeme speciální vzdělání. Ale určitě potřebujeme dobré všeobecné vzdělání, aby se otevřela naše centra vnímání."
Vangelis napsal řadu kompozic inspirovaných osobnostmi, které obdivuje, jako je řecký malíř El Greco nebo francouzský oceánograf Cousteau. Ze soupisu Vangelisova díla však cítíme především fascinaci budoucností, vesmírem, vzdálenými světy. Jednou z jeho nejlepších je hudba k legendárnímu sci-fi filmu Blade Runner. I popularita slavného Saganova televizního seriálu Kosmos stojí na Vangelisově hudbě.
Zatím však svou zálibu nikdy nedemonstroval tak otevřeně jako na albu Mythodea, které vyjde těsně po prázdninách. Pro dvě z největších světových sopranistek Kathleen Battleovou a Jessye Normanovou napsal monumentální hodinovou kompozici, kterou si zvolila NASA jako hudbu, jež bude doprovázet vše, co se bude dít kolem zahájeného projektu 2001 Mars Odyssey.
S Vangelisovou hudbou se však budeme stýkat častěji. Vždyť právě on je autorem vší obřadní hudby, která se objeví kolem olympijských her, jež se mají konat v Aténách roku 2004.
Vangelis patří k nejpracovitějším skladatelům tohoto žánru. Od roku 1970, kdy vydal první sólové album, má na kontě 34 alb a 14 různých kompilací, z nichž skoro každá obsahuje pár předtím nevydaných kompozic. Výčet může pokračovat ještě třemi baletními a dvěma činoherními hudbami, ale hlavně osmi filmovými soundtracky, které zůstávají dosud nevydány. V případě slavného filmu Bounty s Anothonym Hopkinsem a Melem Gibsonem, Polanského Hořkého měsíce nebo kultovního filmu Mor z roku 1992 je to nepochopitelné.
|
Vangelis Pappathanassiou |
| Narozen: 29.3.1943 v městě Velos |
| První hit: Rain And Tears (1968) v podání skupiny Aphroditeś Child |
| Interpretace: se zpěvákem Ionem Andersonem vytvořil dvojici, která se proslavila pod názvem Ion a Vangelis |
| Filmová hudba: Charlots Of Fire (1981) - titulní melodie, Blade Runner (1982), 1492 - Conquest of Paradise |
Vangelis je jedním z průkopníků elektronické tvorby a většinu svých alb nahrál sám s pomocí syntetických nástrojů. V posledních letech se však stále častěji věnuje komponování pro symfonický orchestr. Je zajímavé, že k podobnému rozhodnutí dospěl zhruba ve stejné době i nejslavnější současný americký skladatel Phil Glass. Důvod je jasný, žádný elektronický nástroj nenahradí zvukovou plasticitu stočlenného hudebního tělesa.
Ve zmíněném rozhovoru Vangelis říká, že není proti hudebnímu vzdělání, ale má rád hlavně instinktivní posluchače: "Myslím si, že je chyba věřit, že k vnímání hudby potřebujeme speciální vzdělání. Ale určitě potřebujeme dobré všeobecné vzdělání, aby se otevřela naše centra vnímání."
Vangelis napsal řadu kompozic inspirovaných osobnostmi, které obdivuje, jako je řecký malíř El Greco nebo francouzský oceánograf Cousteau. Ze soupisu Vangelisova díla však cítíme především fascinaci budoucností, vesmírem, vzdálenými světy. Jednou z jeho nejlepších je hudba k legendárnímu sci-fi filmu Blade Runner. I popularita slavného Saganova televizního seriálu Kosmos stojí na Vangelisově hudbě.
Zatím však svou zálibu nikdy nedemonstroval tak otevřeně jako na albu Mythodea, které vyjde těsně po prázdninách. Pro dvě z největších světových sopranistek Kathleen Battleovou a Jessye Normanovou napsal monumentální hodinovou kompozici, kterou si zvolila NASA jako hudbu, jež bude doprovázet vše, co se bude dít kolem zahájeného projektu 2001 Mars Odyssey.
S Vangelisovou hudbou se však budeme stýkat častěji. Vždyť právě on je autorem vší obřadní hudby, která se objeví kolem olympijských her, jež se mají konat v Aténách roku 2004.
 Průkopník elektronické hudby Vangelis objevuje kouzlo orchestru. |
