Zpěvák Martin Kraus je už třináct let šéfem kapely Krausberry, již založil po odchodu z hanspaulských Bluesberry a která právě vydává album Šiksa a Gádžo. Charismatický Kraus si za ta léta vysloužil přezdívku "český Mick Jagger", ale staví se k ní velmi rezervovaně. "Jsem český Kraus. Nikdy jsem neusiloval o to, abych vypadal jako někdo jiný. Ostatně vždycky jsem měl raději Beatles než Rolling Stones," míní zpěvák, kterého proslavily písně Párek v těstíčku, Vlakem na Kolín nebo Můstek.
V jeho kapele se vystřídalo mnoho známých muzikantů, ovšem dnešní sestavu lze považovat za špičkovou: na bicí hraje všestranný Štěpán Smetáček, jeden z nejlepších domácích bubeníků, který pohodlně zvládá rock i jazz. "Rok jsem se ostýchal, než jsem ho oslovil. Myslel jsem si, že s námi dědky nebude hrát. Pak jsem ho náhodou potkal a rychle jsme se dohodli," vzpomíná Kraus. Smetáček prý občas tvořivě změní rytmus, a to nutí baskytaristu Vladimíra Kulhánka, který ke Krausberry přestoupil z Mišíkova Etc... Bandu, k neustálé ostražitosti. "Jsou jako otec a syn," dodává Kraus. Tradiční oporou Krausberry je hráč na klávesy Richard Dvořák, zvaný Šmarda, zatímco kytaristy má kapela tři: Mário Císaře, Václava Svojtku a Štěpána Albrechta.
Aranžmá písniček pro čtvrté album Krausberry dávali dohromady společně, témata Kraus lapal kolem sebe. Například titulní skladba Šiksa a Gádžo je o tom, že lidi by se neměli dělit podle barvy kůže. "Neštvali je ani černoši, ani židi ani běloši, se všema byli kámoši," zpívá Kraus. Na jednom koncertu tím popudil skiny. "Ptali se, jestli nejsme v nějakém hnutí. Mysleli si, že jsme anarchisti. Pozval jsem je na pódium, ať nám řeknou do mikrofonu o svých 'problémech'. Nešli," říká Kraus. Písničku Do nebe, kterou napsal těsně před nahráváním alba takřka z jedné vody načisto, považuje za vylehčenou, chytlavou záležitost, kterou kapela velmi rychle nazkoušela.
Donedávna se Kraus věnoval podnikání ve vlastní firmě, která se specializovala na klimatizace, ale musel s tím skončit. "Zkrachoval jsem. Ale byl to docela zajímavý pocit, moc mě to nemrzelo. Nemám žádné dluhy, protože jsem nemusel splácet půjčky. A tak jsem stáhl roletu a už jsem se tam nevrátil," říká Kraus. Z podnikání si do muziky neodnesl prakticky nic. "Kdyby mi šlo o peníze, určitě bych je nehledal v muzice. Ale s ní se alespoň dobře bavím," říká zpěvák. Hudbu bere stejně jako život, který plyne a jímž je už čtyřicet let otesáván.
V jeho kapele se vystřídalo mnoho známých muzikantů, ovšem dnešní sestavu lze považovat za špičkovou: na bicí hraje všestranný Štěpán Smetáček, jeden z nejlepších domácích bubeníků, který pohodlně zvládá rock i jazz. "Rok jsem se ostýchal, než jsem ho oslovil. Myslel jsem si, že s námi dědky nebude hrát. Pak jsem ho náhodou potkal a rychle jsme se dohodli," vzpomíná Kraus. Smetáček prý občas tvořivě změní rytmus, a to nutí baskytaristu Vladimíra Kulhánka, který ke Krausberry přestoupil z Mišíkova Etc... Bandu, k neustálé ostražitosti. "Jsou jako otec a syn," dodává Kraus. Tradiční oporou Krausberry je hráč na klávesy Richard Dvořák, zvaný Šmarda, zatímco kytaristy má kapela tři: Mário Císaře, Václava Svojtku a Štěpána Albrechta.
Aranžmá písniček pro čtvrté album Krausberry dávali dohromady společně, témata Kraus lapal kolem sebe. Například titulní skladba Šiksa a Gádžo je o tom, že lidi by se neměli dělit podle barvy kůže. "Neštvali je ani černoši, ani židi ani běloši, se všema byli kámoši," zpívá Kraus. Na jednom koncertu tím popudil skiny. "Ptali se, jestli nejsme v nějakém hnutí. Mysleli si, že jsme anarchisti. Pozval jsem je na pódium, ať nám řeknou do mikrofonu o svých 'problémech'. Nešli," říká Kraus. Písničku Do nebe, kterou napsal těsně před nahráváním alba takřka z jedné vody načisto, považuje za vylehčenou, chytlavou záležitost, kterou kapela velmi rychle nazkoušela.
Donedávna se Kraus věnoval podnikání ve vlastní firmě, která se specializovala na klimatizace, ale musel s tím skončit. "Zkrachoval jsem. Ale byl to docela zajímavý pocit, moc mě to nemrzelo. Nemám žádné dluhy, protože jsem nemusel splácet půjčky. A tak jsem stáhl roletu a už jsem se tam nevrátil," říká Kraus. Z podnikání si do muziky neodnesl prakticky nic. "Kdyby mi šlo o peníze, určitě bych je nehledal v muzice. Ale s ní se alespoň dobře bavím," říká zpěvák. Hudbu bere stejně jako život, který plyne a jímž je už čtyřicet let otesáván.
