Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KNIHY ROKU: Nadchl Viewegh, Sarajevo i Podvolení Evropy islámu

  6:56aktualizováno  6:56
Nejlepšího hodnocení mezi letos vydanou literaturou se dostalo knize Sarajevská princezna. Vysoká čísla si ale odnesl i Vieweghův Biomanžel či Houllebecqovo Podvolení. Za očekáváním pak zůstalo nečekané pokračování knihy Jako zabít ptáčka.

Nezvyklých sto procent dostala závěrem roku kniha bosenského chirurga Eda Jaganjace Sarajevská princezna. „Silné protiválečné dílo, naprosto fascinující, skvěle napsaná kniha o lékařské etice, přátelství, odvaze i strachu, s brilantními dialogy a vírou v člověka bez ohledu na národnost či náboženství,“ nešetřila chválou Alena Slezáková (recenzi čtěte zde).

Jen dva krůčky od absolutoria pak zůstalo dalších šest děl. Jednou z „devadesátiprocentních“ knih je ostře sledovaný návrat Michala Viewegha. Biomanžela totiž napsal tři roky po téměř smrtelném úrazu. Není to od té doby jeho první kniha, patří ale zdaleka mezi jeho nejlepší. „Vieweghova novela je nejen dobře tematicky vystavěná a pointovaná, ale i dobře napsaná. Autorovi se vrátila stylistická i jazyková síla, dynamické, málem filmové vidění jednotlivých scén i ostře broušené dialogy,“ vysvětlil důvod vysoké známky literární a výtvarný kritik Radim Kopáč ve své recenzi (čtěte zde).

Nejlepší

Stejné číslo si odnesl i kontroverzní román Podvolení. „Nový román francouzského spisovatele Michela Houellebecqa provokuje. A nejen tím, jak je skvěle napsaný, jak vysoký styl a básnivý jazyk nabízí, jak zdárně kloubí komické motivy s tragickými. Provokuje především svým obsahem, příběhem vyhaslého člověka, který se nechá zkorumpovat vírou – islámem,“ zahajuje Kopáč recenzi k jedné z nejočekávanějších knih letošního roku (více zde), která je dávána do souvislosti s lednovým útokem na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo.

Devadesát procent obdržel i nejnovější román amerického spisovatele Toma Robbinse Tibetský broskvový koláč, který je velice specifickou autobiografií. „Čtenář má pocit, že s ním autor mluví u hospodského stolu a že je prostě vtipný sám od sebe. Že to jinak neumí. A v podstatě se neohlíží na to, kolik lidí kolem něj se směje nahlas, kolik jen pod vousy, a kdo ty „divné kecy“ nechápe vůbec, protože mu chybí smysl pro humor, nebo třeba kulturní background, ze kterého občas Robbinsovo vtipkování vyrůstá,“ napsal o knize Ondřej Bezr (čtěte zde).

Fotogalerie

Čtvrtou vysoko oceněnou knihou je román Jsou světla, která nevidíme od Anthonyho Doerra. Dílo letos ověnčené Pulitzerovou cenou označila Alena Slezáková za válečný román. „Nebo spíš román o lidech ve válce, o tom, jak si i v nejkrutějších dobách zachovat kapku lidskosti. Román pečlivě vystavěný jako dřevěné domečky, které Daniel vyrobil pro Marii-Lauru, aby se dokázala orientovat v ulicích, komponovaný z kratičkých kapitol přeskakujících v čase i v ději, plný představivosti proplétající bajku s líčením technických vynálezů i podivuhodných jevů přírody,“ popisuje recenzentka za využití hlavních hrdinů románu (recenzi najdete zde).

Mnichovská dohoda i skrytá Rowlingová

Slezáková ocenila devadesáti procenty ještě dvě další knihy, Mnichov historika Davida Fabera a Zemi zaslíbenou, kterou napsal novinář Ari Šavit. První z nich se zaobírá Mnichovskou dohodou. „Pokud jde o události samé, není v ní vlastně nic, co bychom nevěděli. Pozoruhodná je především z psychologického hlediska – z konfrontace postojů demokrata, jenž chce za každou cenu zabránit válce a klidně obětovat i ty lidi ‚ve vzdálené zemi, o níž nic nevíme‘, a diktátora, který je rozhodnut dosáhnout svého za jakoukoliv cenu,“ píše recenzentka. Druhá z nich pak prostřednictvím lidských osudů vypráví příběh moderního Izraele. „Šavit je věcný, byť místy poetický, a rozhodně nedogmatický. Z každé jeho věty čiší láska k Izraeli. Ale láska, která není slepá, takže se nevyhýbá ani nepříliš lichotivým prvkům izraelské historie,“ upozorňuje Slezáková (o obou knihách více zde).

2015 v kultuře

Další povedenou knihu napsal fiktivní autor Robert Galbraith neboli britská populární spisovatelka J. K. Rowlingová. Její detektivka Hedvábník navazuje na předchozí Volání kukačky, soukromé očko Cormoran Strike tentokrát řeší o dost drsnější případ. „Hedvábník navazuje na dobrou tradici velkých dam anglické detektivní literatury Agathy Christie nebo Dorothy Sayersové. Člověk se do toho tak ponoří, až se chvílemi přistihne, že je mu srdečně jedno, kdo vlastně tu nechutnou vraždu spáchal,“ přiznává Rowlingové kvality Slezáková (čtěte zde).

Jak okultismus spasil rokenrol

Na opačném konci žebříčku se už nezačíná v absolutních hodnotách. Nejhůře hodnocenou knihou letošního roku tak zůstává dvojice děl, jež obdržela shodně známku 40 procent. První z nich je Sezona čarodějnic, kterou autor Peter Bebergal opatřil výmluvným podtitulem Aneb jak okultismus spasil rokenrol. „Bebergal se někdy tak usilovně snaží dokázat vliv okultních praktik na rock, až mu uniká komerční a módní stránka věci (tajemno se vždy dobře prodávalo). Stačí mu, aby vlasatý zpěvák plácl do novin o ‚koncertu jako mši‘, a hned za tím hledá temné pozadí,“ všímá si Ondřej Bezr a navíc upozorňuje i na několik věcných či překladatelských chyb (více zde).

Nejhorší

Druhou knihou se „čtyřicetiprocentní“ nálepkou se stalo překvapivé vydání další knihy spisovatelky Harper Lee, autorky klasiky Jako zabít ptáčka. Pokračování nazvané Jdi, postav hlídku však očekávání nedostojí.

„Po první stovce stránek čtenář stále neví, co chce kniha sdělit. Ve druhé polovině se dojem zlepší – nebo už člověk přivykl tempu vyprávění, dokonce se objeví i náznak děje. Aktuální rodinné dění však nudí, byť je znovu prokládáno historkami ze vzniku jižanského fiktivního města Maycombu a vůbec z pozadí jižanské kultury a mentality. Což fungovalo skvěle v Jako zabít ptáčka – díky vysvětlivkám pozadí rasistické tematiky se výrazněji rýsovala její dobová palčivost. V nové knize však stejný postup nezabírá a těžko se chápe, proč se vlastně opakuje,“ zamýšlí se nad originálem Alena Vocelková (čtěte zde). České vydání je v plánu na příští rok.

Jen o pět procent víc pak dostává první díl trilogie Kate A. Boormanové Smrtná zima, kterou vydavatel přibližuje k úspěšné sérii Hunger Games. „Boormanové se příliš nedaří budovat temnou atmosféru plnou strachu a fantasy prvků obsahuje kniha velmi poskrovnu. Sem tam se vyskytne akční moment, ale dohromady kniha plyne až bolestně poklidně a vlastně se v ní téměř nic neděje,“ shrnuje Vocelková (čtěte zde).

Redakce iDNES.cz ohodnotila celkem čtyřicet nových knih, letošní průměrná známka byla 72,75 %.

Autor:






Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.