DESKY ROKU: Ve stínu Cohena a Bowieho se krčí Lounová či Gwen Stefani

  • 13
Nejlepší desky v roce 2016 vydali Iggy Pop či Beyoncé, opačnou stranu žebříčku okupují nahrávky Gwen Stefani nebo Olgy Lounové. Pojďte se podívat na ta nejlepší a nejhorší alba, která v končícím roce prošla rukama našich recenzentů.

Iggy Pop – Post Pop Depression (90 %)

A těch dobrých bylo v roce 2016 dost. Všech pět nejlepších dosáhlo na devadesátiprocentní známku. To platí i pro nahrávku Post Pop Depression, která patří k vrcholným dílům Iggyho Popa. S o generaci mladšími hudebníky včetně Joshe Homma z Queens Of The Stone Age navázal zhruba tam, kde skončila Popova spolupráce s Davidem Bowiem v sedmdesátých letech.

David Bowie – Blackstar (90 %)

Bowieho deska Blackstar a muzikantův skon následovaný jen pár dní po jejím vydání letošní hudební rok definovaly. Už v lednu totiž bylo jasné, že tahle nahrávka bude albem roku. O Blackstar se píše jako o „úplně šílené a totálně antikomerční“, a proto vynikající desce. A byla by skvělá, i kdyby ji následně neglorifikovalo uzavření životní pouti autora.

Leonard Cohen – You Want It Darker (90 %)

Stejný příběh se odehrál i na opačném pólu roku. Temné, ale výtečné album plné loučení vyšlo několik týdnů před úmrtím dvaaosmdesátiletého Leonarda Cohena. Stejně tak platí, že You Want It Darker patří k jeho nejlepším kouskům. Až zpětně vyšlo najevo, že Cohen desku nahrál doma upoutaný s poraněnou páteří. Tím větší obdiv si za uvolněnou hudbu zaslouží.

Beyoncé – Lemonade (90 %)

Mezi vrcholy hudebního roku se zařadila nahrávka z oblasti ryzího popu. Beyoncé svůj opus Lemonade původně vydala jen ke streamování a „vypomohla“ si na něm řadou výpůjček. Vysamplovala i Led Zeppelin, ovšem nikoliv bezúčelně. Navíc dokázala album (a hlavně přiložený filmový dokument) prodchnout aktivismem, aniž by snižovala nároky na kvalitu hudby.

The Prostitutes – Zum Passer (90 %)

Mezi absolutní špičku letošního roku se propracovala i tuzemská kapela The Prostitutes, a to možná trochu paradoxně s deskou Zum Passer, která vznikla vlastně náhodou. Zní tu trocha Zeppelinů, trocha Nicka Cavea a nahrávka pořízená v opuštěném sudetském penzionu a zamýšlená původně jen jako demo je vlastně katarzí vnitřní krize kapely. Díky bohu za ni.

Gwen Stefani – This Is What The Truth Feels Like (45 %)

Ovšem umělecké snažení vedle svých vrcholů nutně musí přinášet i méně povedené kousky. Tím slabším je letos album zpěvačky Gwen Stefani. Ta si desku This Is What The Truth Feels Like dopřála jako lék na nedávné vztahové zemětřesení, které prožila. Bohužel to nedává důvod k tomu, aby se posluchač k její nahrávce vracel.

Olga Lounová – Chuť svobody (50 %)

Velkým zklamáním byla nahrávka Olgy Lounové. Její deska Chuť svobody totiž začala jako příjemná, až písničkářská záležitost, aby se v polovině zlomila v kombinaci landovských bojovných středověkých dupáren s diskotékovou tancovačkou. Příliš ostrý zlom a propojení dvou světů, které k sobě jednoduše nejdou.

J. H. Krchovský – Jakože vůbec nic (60 %)

Deska básníka J. H. Krchovského, který se k hudbě vrátil po několika desetiletích, vznikla údajně proto, že měl potřebu definovat, jak se jeho básně mají interpretovat (a jiné kapely to podle něj nedělají dobře). Z tohoto pohledu je autorsky vypovídající a relevantní. Chybějí jí však silné hudební nápady, a tak po poslechu zůstává jen celkový dojem bez detailních postřehů.

Robbie Williams – Heavy Entertainment Show (60 %)

Popový velikán Robbie Williams natočil soubor dobrých písní, které však dohromady neskládají víc než jen lehce nadprůměrné album. Heavy Entertainment Show má své momenty a jednotlivé kousky budou jistě dobře fungovat i na zpěvákově pražském srpnovém koncertu. Ale ambice vytvořit velkou popovou desku jako za starých časů zůstala nenaplněná.

U2 – Innocence + Experience: Live in Paris (60 %)

Irští U2 museli kvůli teroristickým útokům v Paříži svůj zamýšlený tamní koncert posunout na prosinec, pozvali si proto jak kapelu Eagles of Death Metal, jejíž show byla onoho večera napadená, tak i filmový štáb. Živé CD a DVD, jež vznikly, jsou hodně dojímavé a uslzené a samozřejmě plné hitů. I tak ovšem posluchač marně hledá něco navíc.