Nechci být jen obchodní výplod, říká Lenka Dusilová

21. listopadu 2000 14:00

Hodinu a čtvrt odpovídala z redakce iDNES zpěvačka Lenka Dusilová na dotazy čtenářů. "Nejblahodárnější pocit rovný sexu je dobrý koncert, když probíhá vzájemná výměna energií nebo když se mi ta energie, kterou dávám z očí do očí, vrací zpět," popsala zpěvačka svůj hnací motor. Zároveň však odmítá stát se nástrojem v rukou hudebních producentů. "Chci dělat to, co mě baví a udělám pro to, co budu moci," dodala. Během rozhovoru zazněly i dotazy na její vztah k Davidu Kollerovi. "Mnohokrát mi hodně pomohl a nejen mně. Jsem z něj hotová," odpověděla zpěvačka.

Lenka Dusilová na sebe výrazně upozornila již v první polovině 90. let coby mladá zpěvačka pražské rockové skupiny Sluníčko. Následovala spolupráce s kapelou Lucie, ze které vzešla například slavná píseň Amerika. Lenka Dusilová byla také nominována jako zpěvačka roku na Cenu Akademie populární hudby. V těchto dnech vydala svoje první sólové CD, které naživo prezentuje s formací Secret Service.

Kompletní rozhovor s Lenkou Dusilovou najdete ZDE.

Kapela Sluníčko, se kterou Dusilová v první polovině 90. let zvítězila v soutěži Marlboro Rock In, nebyla jejím úplným začátkem. Již v osmi letech vystoupila s kytarou před publikem na folkovém festivalu, kde přednesla báseň Jiřího Wolkera, kterou sama zhudebnila. Později objížděla se skupinou Rodinné sdružení Prcek několik let nejrůznější folkové festivaly. Aby mladá Lenka mohla přijmout nabídku dětského souboru Bambini di Praga, přestěhovaly se s maminkou z Karlových Varů do Prahy.

S odchodem ze Sluníčka v roce 1995 začala spolupráce Lenky Dusilové s Davidem Kollerem ze skupiny Lucie. Nejprve vznikla píseň Amerika pro stejnojmenný film, poté zpěvačka pracovala se skupinou na albu Černý kočky, mokrý žáby i na následném turné. Tady se zrodila i myšlenka projektu Pusa. „Vznikla mimo jiné proto, že Davida Kollera nebavilo vystupovat jen jednou za rok a chtěl si také zahrát po klubech,“ vzpomíná Dusilová.

Se skupinou Pusa se Dusilová s úspěchem představila i jako autorka a textařka – její skladba Muka byla nominována Akademií na píseň roku. Znovu pak na sebe upozornila v roce 1999, kdy na album Daniela Landy nazpívala píseň Holka Magor. A právě úspěch této nahrávky začal úvahám o sólovém albu Lenky Dusilové dodávat zřetelnější obrysy.

Produkce alba se ujal David Koller, který na něm také hraje na bicí, zpívá a napsal několik písní. Sama Dusilová samozřejmě zpívá, ale také hraje na kytaru, napsala několik písní i textů.

„Baví mě hledat a v hudbě mě baví leccos. Bavěj mě jemný věci, baví mě bigbeat – ten mě baví hodně, ale normálně jsem popařka, baví mě melodie. Ale nedá se říct, že je to úplně popová deska, jsou na ní i tři hodně tvrdý bigbeatový věci. Je tam kousek od všeho, co jsem za poslední tři roky dělala. Vyhrálo se hodně s programováním, to byla pro mě nová zkušenost,“ říká o svém sólovém albu Lenka Dusilová.