Ne z každé princezny je královna

24. února 2003 10:31

Ve správné pohádce jsou princ a princezna krásně mladí, kdežto krále, rádce či kouzelné babičky si rozdělí herci slavní. Což ctí i novinka režiséra Romana Vávry Čert ví proč, která nyní vstupuje do kin: roli bylinkářky Apoleny hraje Iva Janžurová.

Vašimi partnery jsou herci ze tří zemí. Jak jste se domlouvali?
Už si to moc nepamatuji, ale se Slováky bez problémů. A ruský herec Ivan Shvedoff byl zase nejveselejší, taky si občas hrál na režiséra. Navrhoval, kde bude stát a co předvede. Kdežto já si libovala, že už jsem otevřená všemu, co přijde, nic nechystám, udělám, co se mi poručí. Nejvíc jsem byla s Táňou Pauhofovou, která hraje princeznu. Je milá, příjemná, zdvořilá, ale upřímně, nepředstírá. A čerti byli skvělí, na ty se moc těším, hlavně na scénu s párátky - uvidíte! Litovala jsem jen, že musíme dialogy přemlouvat, u postsynchronů herec ubližuje sám sobě. Jeho výraz se skládá ze spousty detailů, jako složitá mozaika, a je hodně těžké strefit se zpětně do jediné její částečky, do zvuku.

Máte i v soukromí léčitelské sklony jako vaše hrdinka Apolena?
Rodinnou bylinkářkou je dcera Sabina, pro mě je Apolena spíše léčitelkou, která občas něco poplete. Improvizuje a nestydí se za to, tuší, že leccos může dopadnout jinak, z čehož v pohádce plyne zdroj mírného veselí. Ale přitom je jediná, před kým mají čerti respekt. Přemýšlela jsem proč a dospěla jsem k názoru, že v Apoleně se čerti bojí přírody, kterou zosobňuje. Té přírody, kterou dnes ničíme a pohřbíváme. Takže vlastně my všichni jsme čerti a Apolena je symbolem ochrany čisté přírody, z níž čerpá sílu. Poctivě čtu papírky k všemožným pilulkám, i když mají tak malá písmenka, že jsem si pořídila lupu, a pokaždé zjistím, že za chemií se skrývá přírodní látka. Tím chci říci, že kdybychom se jako Apolena více drželi přírody, byli bychom silnější.

Pohádka potřebuje akce a triky. Musela jste je také absolvovat?
Naštěstí ne. Když jsem sypala čertům drahokamy do studny, potápěl se pro ně producent Richard Němec, což bylo v zimě velmi obětavé. Ovšem natáčení začalo krátce poté, co na mě spadla v divadle kulisa, a když kolem mě stavěli obří

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

konstrukci, odkud vylétávají čerti, necítila jsem se nejlíp. Pořád jsem se ptala, jestli ta stavba opravdu vydrží. Jindy jsem měla vzít koně za uzdu a vyvést je z bláta, marně jsem navrhovala, že by na ně mohla Apolenina kouzelná síla působit jen pokynem na dálku. Když pak koně vyrazili, zatočili prudce nečekaným směrem, takže jsem sotva uskočila, zamotala se do dlouhých sukní a plácla sebou. Ale jinak na mě byli hodní, starostliví, vzdor únavě, obdivovala jsem jejich sílu při tak rychlém tempu. V českém filmu dnes trvá pracovní den od nevidím do nevidím a televize už to dělá taky.

Myslíte, že film Čert ví proč je určen jen dětem?
Má šanci přilákat i dospělé, nejen rodiče s potomky, ale také ten druh lidí, co jsou rádi dětmi co nejdéle - nebo už zase.

Vy sama se na rodinné filmy také vypravíte?
Já jsem zvláštní typ diváka, nestíhám chodit do kina, ale na festivalech si to vynahrazuji. V březnu jedeme s Výletem Alice Nellis do Paříže. Pokud bude pršet, prosedím to v kině. I v Karlových Varech za tři dny stihnu, co se dá, od mládí jsem byla požíračkou filmů, nedělalo mi problémy vidět čtyři denně.

Máte Českého lva za film Co chytneš v žitě, letos vás nominovali za Výlet. Jste také členkou filmové akademie - hlasovala jste?
Letos jsem nehlasovala. Přála bych Českého lva dceři Theodoře, která je za Výlet navržena ve vedlejší roli. Já už jednoho mám, a je mi to vlastně dost jedno, takže s

Čert ví proč ČR, 2003
režie	Roman Vávra
scénář	Ondrej Šulaj Roman Vávra
kamera	Ramunas Greičius
hrají	Táňa Pauhoufová Štěpán Kubišta Iva Janžurová Josef Somr Csongor Kassai Jiří Lábus Eva Holubová Boris Hybner Pavel Liška Bára Hrzánová
hudba	Petr Ostrouchov
délka	98 minut
žánr	hraná pohádka
Čert ví proč - premiéry
kina	27. února 2003

nervy klidně vydržím.

Ani cena kritiky za Výlet nebo nominace vám neudělaly radost?
To bych lhala. Ten večer, kdy se nominace vyhlašovaly, jsem hrála, v rekvizitárně měli puštěnou televizi a o přestávce mi hlásili, že Theodora má nominaci za vedlejší roli. Než došlo na hlavní role, musela jsem zpátky na jeviště, a po představení mi už nikdo nic neřekl. Sama jsem se ptát nechtěla, tak jsem se odlíčila, převlékla - pořád nic. Sebrala jsem odvahu a volala Theodoře, že jí blahopřeju, ale ani ona nic neříkala, až jsem to už nevydržela a strašně nenápadně se jí zeptala, kdopak dostal nominace v hlavních rolích. A musím přiznat, že se mi ulevilo.

Nezlobte se, ale když probírám vaše role v pohádkách, vybavím si jen královny a ježibaby. Hrála jste vůbec někdy i princeznu?
Jedinkrát, s ochotníky v divadle v přírodě pod Žirovnickým zámkem. Bylo mi asi dvanáct, ale živůtek od kostýmu už mi byl těsný. Taky si vzpomínám, že mi vlasy natočili na želízka a že princ byl o hlavu menší. Pak jsem ve vinohradském divadle hrála vílu, neposedné stvoření, skákala jsem po provazech. Následovaly královny a čarodějnice - ty mám moc ráda. Dodnes je mi líto, že sešlo z nabídky, abych hrála ježibabu v Perníkové chaloupce.

Po bylinkářce přijdou moudré babičky, ale princezny už stěží...
Proč ne? Theodora slíbila, že mi napíšou roli staré princezny. Život zná dost příkladů, že každá princezna nemusí skončit jako královna.