Jenže zatímco na turné, které odstartuje v úterý 13. listopadu v Ostravě a po dvou koncertech v Brně doputuje hned na tři show v pražské O2 areně, se prodávají lístky už více než rok, s novou deskou nebo byť jen informacemi o ní dělá Lucie docela drahoty.
Ono je to pochopitelné. Skupina, která se před několika lety vrátila v nejslavnější sestavě David Koller, Robert Kodym, Michal Dvořák a P.B.Ch., byla vždycky parta perfekcionistů. Pokud nyní má přijít s novou deskou po dlouhých šestnácti letech od alba Dobrá kočzka která nemlsá, je jasné, že hudebníci nechtějí nic ponechat náhodě.
Původní kuloární informace k vydání desky EvoLucie zněla „druhá polovina října“. To se zjevně nepotvrdilo. Nicméně nyní se na internetových stránkách obchodu s hudebními nosiči Bontonland objevil vizuál alba s datem 9. listopadu, takže fanoušci by se jej měli dočkat ještě před startem turné. „Už pár dní mám master v ruce, takže deska je skutečně hotová a čeká se jen na lisovnu,“ potvrzuje klávesista Michal Dvořák.
Zpoždění bylo způsobené hlavně tím, že se kapela spojila se zahraničními tvůrci jako je producent Guns N’ Roses Mike Clink či Grammy oceněný hudebník a producent John Spiker, který se ujal mixu celé nahrávky. „Sáhli jsme po jménech, která dělají v těch nejlepších studiích a mají toho moc,“ vysvětluje.
Nicméně to je stále vše, co o novém albu víme. Od června je venku první singl Takhle tě mám rád. Ta píseň ovšem vyvolala rozporuplné reakce – nadšení některých fanoušků i opatrné odsudky kritiků, kteří možná čekali víc. Píseň, k níž hudbu napsal P.B.Ch., dává vzpomenout na skladbu Fakír, neprávem zapadlou pecku z poslední desky od stejného autora. Obě jsou poměrně chytlavé a sdílejí i jistou řekněme nepředstíranou a upřímnou přímočarost.
V pátek přibyla do éteru skladba Nejlepší, kterou znám, již už v roce 1989 v Los Angeles napsal osvědčený Oskar Petr. „Myslím si, že kvalitní skladby jsou nadčasové,“ říká Robert Kodym, který píseň otextoval. Doprovází ji také výpravný klip.
Se zbytkem nahrávky se budeme muset nechat překvapit. Naváže Lucie tam, kde před šestnácti lety skončila? Půjde vstříc aktuálním hudebním trendům? Budou spokojeni spíš letití fandové, že kapela zůstala svou, nebo se hudební recenzenti budou tetelit nad progresivností? Nevíme a možná to nakonec bude ode všeho kousek. Lucie přece vždy fungovala jako pověstný tavicí kotlík různorodých vkusů a zaměření svých jednotlivých členů.
Nahrávání desky podle všeho zabralo rekordní dobu, po většinu letošního roku byli čtyři hudebníci nedostupní s trvalou omluvou – jsme ve studiu. Nyní přišel posun a z kapely zní jediné – zrovna zkoušíme.
To znamená, že přípravy na turné, které odstartuje už za deset dní, jsou v plném proudu. V následujícím týdnu se dokonce kapela přesune na generálky přímo do Ostravar Arény, kde se potom uskuteční i první koncert.
Fanoušci se můžou těšit na výběr hitů, ale přirozeně zaznějí i některé novinky, kvůli nimž se vlastně turné koná. Ze svědectví lidí kapele blízkých mezi muzikanty panuje nefalšovaná pohoda, čas podle všeho obrousil staré neshody a převážilo dávné kamarádství a chuť dělat spolu muziku. Takže následující turné si nejspíš užijí jak návštěvníci, tak čtveřice na pódiu.
Lucie vznikla v polovině 80. let a po několika personálních obměnách se ustálila na sestavě, jakou známe dodnes. Po singlech jako Pár fíglů, Dotknu se ohně či Troubit na trumpety by se nám líbilo se Lucie v době revolučního kvasu prosazuje především skladbou Oheň s výmluvným textem „už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně“.
Rozchody i návraty
Následuje několik úspěšných alb včetně nahrávky Černý kočky mokrý žáby v produkci Ivana Krále, která byla před osmi lety akademiky na cenách Anděl uznaná jako nejlepší deska prvního popřevratového dvacetiletí. Díky albům a na zdejší poměry opulentním koncertním šňůrám se Lucie etablovala jako největší tuzemská kapela, kterýžto titul si přes dlouhou odmlku i vyrovnanou konkurenci v podobě Kryštofa či Kabátu drží dodnes.
Uskupení čtyř silných osobností dalo vzniknout úžasné muzice, ale generovalo také pnutí, které několikrát skončilo rozpadem či pauzou. Ta poslední nastala v roce 2004 a trvala dvanáct let. Předcházel jí poměrně emotivní vyhazov Michala Dvořáka a krátké koncertní působení v triu (i když s dalšími doprovodnými muzikanty), což tehdy Reflex komentoval pobaveným, ale ve své zkratce výstižným titulkem „Lucie je Katapult“.
Po dlouhých letech se celá čtveřice potkává v únoru 2011 právě při přebírání cen pro desku, skladbu a interpreta dvacetiletí. A návrat byl na spadnutí – od opatrných krůčků s klubovým koncertem pro Nadaci Terezy Maxové přes velká turné po halách i venkovních stadionech přibylo i pár festivalových vystoupení.
Hudebníci se nicméně shodli, že pokud mají smysluplně pokračovat dál, musí společně i nahrát a vydat nový materiál. Nesla se slova o nechuti „být svým vlastním revivalem“. Takže je na spadnutí albová novinka po šestnácti letech. Lucie je definitivně zpátky.
V květnu zahrála kapela Lucie v Brně:
24. května 2018 |
