Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Návrat ke kořenům Primal Scream moc nevyšel

  15:32aktualizováno  15:32
Primal Scream zase překvapili. Vykročili z elektronické psychedelie a pustili se do blues a country ovlivněného rock´n´rollu. Bohužel je z toho možná jejich nejslabší deska vůbec.

Primal Scream | foto: SONY BMG

Je těžké být skalním fandou Primal Scream. Skoro každou novou deskou totiž tahle zvláštní kapela zcela změní směr svého hudebního směřování. Vlastně každou svou deskou oslovili nové fanoušky a jen mentálně nejflexibilnější jsou schopni s nadšením přijímat vše, co jim Primals předhodí.

Letošní deska Riot City Blues pravděpodobně nadchne všechny, kdo si z diskografie Primal Scream nejvíce cení alba Give Out But Don't Give Up. Nicméně si troufám tvrdit, že takových bude ale mezi fanoušky Primal Scream minimum.

Give Out But Don't Give Up z roku 1994 přišlo hned po jedné z největších desek devadesátých let, Screamadelica. Místo psychedelií nadýchaného indie blouznění nabídlo těžkotonážní a dýchavičný rock. Tah, jehož jediným pozitivnějším rysem bylo to, že se kapela zkusila vydat po slavném albu zcela nečekaným směrem.

Album Give Out But Don't Give Up po zásluze propadlo a Primals byli omilostněni až v roce 1997, to když vydali svou druhou nejlepší desku, Vanishing Point. Neurotický, na první poslech těžko zkousnutelný psychedelický triphop smíchaný s rozvazbenými kytarami, valivým dubem a elektronickým punkem z nich brzy udělal jednu z nejsledovanějších, nejinvenčnějších a nejeklektičtějších britských kapel.

Primals pak na každé další desce znovu a znovu dokazovali, že jde znít jako Beatles, Krafterk, Can a Stone Roses dohromady a přitom ještě neztrácet vlastní styl, naopak, dál ho rozvíjet.

Variace na rock´n´roll v elektronickém podání zkoušeli na dalších dvou deskách. Nejdříve to byla agresivní elektronikou a anarchistickou rétorikou prolezlá deska XTRMNTR, pak o něco mimóznější a rozostřenější Evil Heat z roku 2002. Už na této desce se dalo tušit, že Bobby Gillespie a jeho parta pomalu ztrácejí vizi a směr.

Nová deska jejich bezradnost jen potvrzuje. Riot City Blues zní jako David Bowie na začátku sedmdesátých let, to v lepším případě. Většina desky se ale jen bezmocně motá v několika kolovrátkových rock´n´rollových klišé, mizerných textech ("there's no sun in the sky, no love in my life/ Since I lost my baby, all I do is cry") a úpornou snahou znít vesele a rozjetě. Je to spíš smutné, než strhující. Prázdná rutina, která nejenže nepřekvapí, ale ani nestrhne.

Je věčná škoda slyšet od tak živé a zajímavé kapely, jako jsou Primal Scream, tak nudné, mrtvé a unylé album, jehož unylost ještě podtrhuje to, že se tváří bezprostředně a rozjetě.

Nejlepší moment, skladba Little Death, která víc než k mrtvým rockovým dinosaurům odkazuje k elektronicko-kytarovému psycho-oparu, jak jej před před deseti lety definovali, jen těžko smázne rozpačitý dojem z alba, na kterém britská kritika až na výjimky nenechala nitku suchou.

Vzhledem k tomu, že Primal Scream dosud vždy spíše určovali trendy (Screamadelica, Vanishing Point) nebo aspoň stáli zcela mimo veškeré proudy (XTRMNTR, Evil Heat), jen těžko jim lze předhazovat, že návratem ke špinavému rock´n´rollovému drivu snaží něco vytřískat na současné britské kytarové mánii. Ta už beztak pomalu vyčerpána sama sebou hledá stín, kde v klidu zdechne.

A co víc: na takovéhle kousky jsou tihle zvukoví elitáři příliš odtažití, nikdy si nechtěli umazat showbzynysem ruce a na stará kolena nemají závody s mladíčky jako Arctic Monkeys zapotřebí.

Jenže když už u takového srovnání jsme, pokud chcete slyšet současnou retro verzi pořádně rozjetého garážového rock´n´rollu, sáhněte raději právě po Arctic Monkeys, mají všechno, co Primals chybí - vtip, zápal, nadhled a dravost.

PRIMAL SCREAM - Riot City Blues
Sony BMG, délka 48:19
Nej skladby: Little Death, Suicide Sally & Johny Guitar, When The Bombs Drops
Hodnocení iDNES:

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Klára Vytisková
Festival na ostrově v Budapešti odstartuje Pink. Zazpívá Klára Vytisková

Nemůže to být malá událost, když její „minus první“, tedy zahřívací den už ve středu vyvrcholí vystoupením zpěvačky Pink. Sziget Festival, jedna z největších...  celý článek

Miroslav Žbirka
Miro Žbirka zahraje se symfoniky. Zazní vlastní písně i Beatles

Zpěvák Miro Žbirka v úterý 19. prosince zahraje společně s Moravskou filharmonií Olomouc v pražském Kongresovém centru. Koncert se koná v rámci festivalu České...  celý článek

Adrian T. Bell
Adrian T. Bell chystá poslední koncert, než se zavře do studia

Zpěvák Adrian T. Bell, známý i z kapely The Prostitutes, odehraje ve čtvrtek večer v rámci festivalu Glenfiddich Razor Night v Cargo Gallery na pražské...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.