Právě období mezi roky 1965 a 1975, jež galerie exponuje, znamenalo pro Demartiniho zásadní obrat: sem ústily předchozí autorovy výzkumy organizace plochy, najdeme zde radikální gesta narušující vývojovou logiku, aby se vzápětí či souběžně objevila předznamenání plastik-projektů z osmdesátých let.
Vystavené práce sledují zhruba tři linie umělcova snažení. Reliéfy a objekty, jimž dominuje stále více konstruktivní, a přitom k hledání významu provokující hra polokoulí, tvoří dodnes téměř logo Demartiniho díla.
Jejich reference k op-artu či ke konstruktivismu zduchovňují tvar koule jako symbolu dokonalosti, jehož lesklý povrch odráží a pojímá svět kolem. Ale fotodokumenty také připomínají jednu z akcí, při níž autor téměř nedotknutelně čisté těleso umístil na zem, do bláta volné krajiny. Odtud je už jen krok k demonstracím, při nichž Demartini vyhazoval do vzduchu geometrické útvary ze dřeva a papíru a pomocí fotografií zaznamenával jejich konstelace. Nabízející se odkaz k Malevičovu suprematismu lze zpochybnit dobovým kontextem při vzniku těchto konstelací, totiž akčním uměním, happeningem. Třetí linii pak tvoří následné sochařské realizace, jež vycházejí z fotografií a záznamů náhodného seskupení prvků při dopadu na zem.
Daleko jednoznačněji a intenzivněji než kdy předtím v sobě nesou náznaky sochařských architektur-míst, které směřují - jistě i pod vlivem společenské klauzury moderního umění v sedmdesátých letech - k existenciálně laděné výpovědi.
Je zřejmé, že má smysl čas od času si zopakovat malou násobilku českého poválečného umění. Koncept výstavy omezený na určitou etapu Demartiniho díla však vede k otázce, zda takové prezentace uzavřených etap nemá v popisu práce spíše jiná instituce. To, co expozice poněkud postrádá, je právě kontext, jejž může vytvořit jen sbírkové zázemí, nová interpretace v souvislosti s oživeným zájmem o umění přelomu šedesátých a sedmdesátých let či konfrontace se širším - duchovním i věcným - zázemím díla. Asi by to byl trochu jiný projekt, ale jeho základ by zůstal: kvalitní, poněkud opomíjená tvorba jednoho z nejdůležitějších sochařů na české scéně, Huga Demartiniho.
Hugo Demartini - 1965-1975. Galerie Václava Špály, Praha 1. Výstava se koná do 28. března.
