Hrdinky třeba nejedou metrem, ale řeknou si "Pojď, dítě, vezmeme podzemku", jedna z nich opakovaně vykřikuje "Óh, můj Bože!". Vskutku strhující podobu mají přepisy ruštiny z anglické verze: "Dobryi den! Ia dzes... uh, razresheniem. U menia... povolení. Documenti okayski!" A takhle by se dalo pokračovat donekonečna - starostovi radí předvolební "strategisté", pročež doufá, že má v "audienci" své lidi i "kontributory", a generál se "právě chtěl zeptat tu stejnou otázku".
Jen člověk obdařený nadlidskou trpělivostí či nadaný velice zvráceným smyslem pro humor dočte Godzillu až do konce. A na faktograficky zajímavější a jazykově čistší dovětky publikace, tedy na populárně vědecké pojednání o ještěrech a recenzi Emmerichova filmu, už sotvakdo najde sílu. Při vší neúctě k hollywoodské výpravné nudě - natolik ponižující literární konec si Godzilla přece jen nezasloužila. Jestliže do ní producenti neváhali vložit desítky milionů dolarů, mohli snad vydavatelé tuzemské knižní verze najít pár tisíc korun na přilepšenou třeba pro učitelku češtiny ve výslužbě, která by přeloženou Godzillu prostě od základu přepsala.
Stephen Molstad, Miloš Jesenský, Pavel Beneš: Godzilla. Fakta, fikce, film. Vydalo nakladatelství Cinemax, Praha 1998, náklad 5000 výtisků, cena neuvedena.
