Národní galerie vystavuje Piepenhagenovu mile pochmurnou romantiku

Národní galerie připravila pro prostory kláštera svatého Jiří výstavu romantických krajin Augusta Bedřicha Piepenhagena a jeho dcer. Romantický krajinář a jeho tvorba jsou dokladem toho, že romantik nemusí mít jen rozervanou Máchovu duši.

Piepenhagen byl malíř samouk, naturelem řemeslník a obchodník. Přesto vytvořil stovky ponurých krajin, výjevů hradů, hor a lesů tonoucích v mlhách. Výstava jeho děl a také tvorby dvou z jeho čtyř dcer se jmenuje prostě: August Bedřich, Charlotta a Luisa Piepenhagenovi.

Dobrý obchodník

Piepenhagen byl vyučeným německým knoflíkářem. V roce 1811 se usadil v Praze, nejdřív jako tovaryš prýmkaře a knoflíkáře. Tou dobou už měl za sebou cestu do Švýcar na zkušenou, kde u krajináře Johanna Heinricha Siesta studoval malbu, ale jen kratičce.

August Piepenhagen - Krajina s mostem (30. léta 19. století)

August Piepenhagen - Jezero mezi horami (40. léta 19. století)

Jeho přístup k malbě byl poznamenaný zkušeností s řemeslem – později, už jako zdatný a prodávaný krajinář, tvořil "vzorníky", portfolia v tehdejším evropském kontextu poměrně ojedinělá, na nichž v malém měřítku nabízel svou práci. Jakmile si zákazník vybral výjev, Piepenhagen mu ho namaloval ve velkém na požadovaný formát.

KLášter

Klášter svatého Jiří na Pražském hradě, první ženský benediktinský klášter v Čechách, byl založen v roce 976.

Už za jeho života byly jeho práce ceněny – kromě romanopisce a krajináře Adalberta Stiftera ho nadšeně přijímal například Jan Neruda. Nešlo přitom o žádné inovátorské postupy nebo nový pohled na malbu. Piepenhagen zkrátka maloval to, co se v té době "nosilo" a dobře prodávalo.

V jeho díle pak pokračovaly jak Charlotta, tak Luisa. Obě s ním absolvovaly i několik cest do zahraničí – odtud pocházejí výjevy z Francie, Belgie či Německa. "Umění jde za chlebem, avšak nalézá jej v řemesle," říkal Piepenhagen jako své motto. V něm je obsažen právě souběh malířské tvorby a knoflíkářského řemesla.

A svědčí o něm už zmíněné vzorníky zasílané zákazníkům – prodávat se musí umět bez ohledu na to, zda jde o romantickou krajinu s vodopádem malovanou v ateliéru či na letním sídle v Divoké Šárce podle jemné struktury přineseného mechu, či o knoflíky a prýmky.

Jak malovaly dcery

Piepenhagenova dcera Charlotta pokračovala detailně v otcově odkazu. Přestože na konci 19. století působily její pohledy na Alpy za bouře už hodně konzervativně, stále se dobře prodávaly. Založila i krajinářskou školu, kde se věnovala svým žákyním. Neměla děti a svůj majetek odkázala malířské nadaci.

Luisa se z otcova vlivu později vymanila a kromě zimních scenerií se pustila do výjevů z měšťanských domů a sídel – obě její polohy výstava Národní galerie zachycuje – a právě pohledy Luisy Piepenhagenové jsou příjemným oživením pražské expozice.

Charlotta Piepenhagenová - Motiv z Tyrol, (1879)

Louisa Piepenhagenová - V parku (1879)

Po záplavě romantických výjevů se ztracenými poutníky je přítomnost lidského faktoru v obrazech zabydlených místností vítanou úlevou. Nicméně to neznamená, že by obrazy Augusta Bedřicha Piepenhagena návštěvníka galerie unavovaly.

Naopak. Jsou oázou romantické nezcivilizované krajiny uprostřed civilizace. Rozkročená mezi třemi stoletími (Piepenhagen se narodil v roce 1791 a Charlotta zemřela v roce 1902) stojí výstava za zhlédnutí i v kontextu místní stálé expozice 19. století.

Piepenhagenovi
Národní galerie Praha, klášter sv. Jiří na Pražském hradě. Výstava trvá do 30. dubna
Hodnocení MF DNES: 70 %